Dóže

, od roku 809 v benátské a od 1399 v janovské republice volená hlava státu na úrovni vévody. Přední městské rody se vícekráte pokusily o dědičné ovládnutí úřadu. V roce 1797 titul zrušen Napoleonem I. Bonapartem.

Ottův slovník naučný: Dóže

Dože, ital. doge (z lat. dux, vojevůdce), titul nejvyšších úředníků v republikách benátské a janovské. V Benátkách první dože (Paolo Anafesto či Paoluccio) zvolen byl r. 697 z potřeby sjednotiti vládu, a formule: dože »z boží milostį svědčí, že měl moc takřka knížecí. V létech 737–42 hodnost dožecí byla potlačena, ale byvši obnovena, podržela moc předešlou. Od r. 756 byli dožeti přidáni sice dva tribunové, strážci zákonův, instituce ta však záhy zašla. R. 777 Benátky poprvé měly současně dva dože a to opakovalo se potom několikráte. Letopisec a dože benátský, And. Dandolo, vymezuje moc dožecí v prvních dobách takto: »Měli moc svolávati shromáždění lidu, zavírati smlouvy, veleti vojsku, jmenovati tribuny a soudce, souditi směli ve všech rozepřích. Nad duchovenstvem vykonávali světskou moc u věcech světských, ba směli sáhnouti také k církevním trestům, investovali a nastolovali biskupy. Proto husté spory vznikaly s papežem, ale papeži vždy bylo povoliti.« Moc ta postupem času byla omezována: ve 2. pol. X. st. vznikla Velká rada, dože musil se raditi o věcech důležitějších s rádci sezvanými, a lid sám bděl nad svobodou ostražitě: z prvních 42 dožat, kteří vystřídali se do r. 1172, čtyři byli donuceni vzdáti se, pět zahynulo ve vzpouře, jeden byl popraven, osm sesazeno, a z těch někteří oslepeni nebo vypovězeni. R. 1172 Velká rada osvojila si právo voliti d., jež dotud lid byl vykonával; odtud – na nějaký čas – pouze potvrzoval volbu. Za to nově zvolený dože házel lidu stříbrné peníze. Téhož roku moc dožecí omezena signorií, bez jejíž účasti žádný akt dožecí neplatil, a senátem, s nímž dože musil se raditi o věcech důležitých. R. 1229 zřízen soud posmrtný nad dožetem, r. 1268 ustanoven neobyčejně spletitý způsob volby a skrutinia a r. 1310 počíná v Benátkách výlučně aristokratická vláda rady deseti, jejíž předsedou byl d.; ona jest od r. 1355 všemohoucí. Dožeti zbylo velmi málo práv: rozhodovati o míru a válce, vrchní velitelství vojenské (i to potrvalo pouze na čas), udílení úřadů světských i církevních (později jen těchto), výroční slavnost zasnoubení s mořem a skrovný důchod 14.000 dukátů ročních; byl předsedou všech rad a rozhodoval za rovnosti hlasů; prapor jeho vlál nad palácem dožecím a peníze byly raženy s jeho obrazem; za to však podroben byl soudu Velké rady, která mohla odsoudíti ho i k smrti, a byl omezen ve všem: nastoupení své směl ohlásiti pouze knížatům italským; vyslancům dával listy pověřující, ale depeše jejich a vůbec každý list směl otevříti pouze u přítomnosti senátorů, z nichž 2 bydlili stále v jeho paláci; nesměl opustiti města: návštěvu nesměl ani přijmouti, ani oplatiti bez dovolení; za choť on i synové jeho směli pojati pouze Benátčanku; synové jeho vyloučeni byli ze všech státních úřadů; platil pokutu za každé nedopatření, a dědici jeho dle výroku soudu posmrtného zodpovědni byli za každé zneužití moci. I nebyl dože leč jen představitelem státu, a vše, i kroj sám, upomínalo ho, že jest toliko služebníkem obce. Zákon z r. 1339 ustanovoval, že dože nesmí vzdáti se úřadu, ale dože Marino Falieri pro velezrádu byl sťat (1355) a Franc. Foscari byl sesazen (1457), kdežto Andrea Contarini (1367) donucen byl přijati volbu výhrůžkou obžaloby z velezrády, kdyby se zdráhal. Dože titulován byl pouze: »Messer doge«. Choť jeho (dogessa, dogaressa) bývala až do konce XVI. stol. korunována. – Poslední (123.) d., Ludovico Manin, poděkoval se 12. kv. 1797. – Srv. Daru, Histoire de Venise (kapit. 6, 39 a j.); Cecchetti, Il doge di Venezia (1864). V Janově zařízení hodnosti dožecí jest plodem vítězství lidu nad šlechtou (1339). První d., Simone Boccanera, zvolen byl od lidu akklamací, a ten způsob volby a sesazování potrval. Dože musil býti vzat z lidu a náležeti ke straně ghibellinův. Úřad jeho dle ústavy byl doživotný, ale ze 36 dožů, kteří vystřídali se v l. 1339–1528, 10 se ho zřeklo, 7 bylo sesazeno, 3 vyhnáni, jeden otráven a jeden sťat. Opětovně byl úřad ten odstraněn, a moc i význam jeho měnily se za ustavičných svárův domácích. Nejčastěji zastávali ho členové rodův Adorno (6kráte) a Campo Fregoso (14kráte). – Ústava Ondřeje Doria (1528) učinila hodnost dožecí přístupnu pouze šlechtě (jistému počtu rodin), skrátila dobu úřadování na 2 léta, zavedla podobně spletitý způsob volby jako v Benátkách, obklopila dote podobnými obřadnostmi a uvalila ho v bezmocnost. Moc zákonodárnou sdílel s velkou a malou radou, v nížto měl právo veta; v moci výkonné omezen byl senátem (12 governatori) a komorou (8 procuratori). Zvolený dože musil býti aspoň 50 roků stár a bydlil po dobu úřadování v paláci dožecím, jejž nesměl opustiti. Oslavován byl tak, jako dože benátský. První dože dle nové ústavy byl Uberto Cattaneo. Úřad ten potrval až do r. 1797; r. 1802 byl obnoven, ale pouze na 2 léta. Koll.

Související hesla