Drážďany

, německy Dresden – město v Německu v Sasku na řece Labi; 459 000 obyvatel (1998). Průmysl elektronický, strojírenský, optický, chemický. Četné historické památky (zejm. barokní), muzeum a galerie (Zwinger), divadlo, knihovny, vědecké ústavy, vysoké školy včetně univerzity a akademie výtvarných umění. – Původně slovanská osada, později sídelní město saských kurfiřtů. 26. – 27. 8. 1813 u Drážďan francouzský císař Napoleon I. Bonaparte porazil rakousko-rusko-pruskou armádu. Za 2. světové války Drážďany pro svou architekturu a umělecké bohatství považovány za bezpečné město. Spojenci ve snaze přimět Německo k ukončení války provedli v noci z 13. na 14. 2. 1945 na Drážďany zničující nálet, který pokračoval ještě další tři dny. Zničeno asi 30 000 domů, o život přišlo podle odhadů asi 45 000 obyvatel.

Ottův slovník naučný: Drážďany

Drážďany (něm. Dresden), hl. a sídelní město království Saského na 51° 3' 13'' sš. a 13° 44' v. d. 105,5 m nad mořem, rozkládá se po obou březích Labe, jež tu v pravo vnímá Bystřici a v levo Březnici; údolí labské, které se v těchto místech šíří v kotlinu 3 km širokou, jest na levé straně lemováno pásmem pahorků 80–100 m nad údolí se pnoucích a pokrytých četnými vinohrady, zahradami a letohrádky, kdežto na pravé straně zdvihá se půda hned za městem v planinu, porostlou borovým lesem a nazvanou Drážďanským vřesovištěm (Dresdner Heide). Největší délka města od s. k j. obnáší 7,8 km, největší šířka od v. k z. 7,1 km, obvod 49,4 km, rozloha pak 3100 ha, z čehož 869 ha je zastavěno budovami, 464 ha připadá na ulice a náměstí, 1639 ha je zemědělsky vzděláno a 128 ha pokryto vodou. Labem dělí se Drážďany ve dvě přirozené části, jež vespolek jsou spojeny třemi kamennými mosty (čtvrtý od roku 1892 se staví); nejstarší z nich jest prostřední zvaný Augustův most, jenž už r. 1287 v listinách se připomíná, 433 m dlouhý, 12,5 m šir. a spočívá na 16 obloucích, níže pod ním pne se Mariin most, dokončený r. 1852, 231 m dl., 20 m šir., který spočívá na 12 obloucích a slouží též za most železniční, a konečně nad mostem Augustovým nachází se Albertův most, jenž zbudován byv v l. 1875–77 jest 316 m dl., 18 m šir. a spojuje Perenské předměstí s Novým městem. Z mostů těchto otvírá se krásná vyhlídka na D., kterým se od Herdera dostalo názvu »Polabských Athé◁ nebo »Polabské Florence«. Tři čtvrtiny města nacházejí se na levém břehu labském: jsou to Staré město, jádro celých Drážďanyn, od něhož na jih Jezerní předměstí se rozkládá, obě pak tyto čtvrti lemuje na záp. Wilsdruflské předměstí, za nímž dále k sev.-záp Bedřichovo město se rozkládá, na vých. pak straně druží se ke Starému městu Perenské předměstí a za ním Janovo město; na levém břehu kupí se v labském oblouku Nové město, omezené na sev. mostem Antonínovým, za kterým rozkládají se na sev.-záp. Lipské předměstí, na sev.-vých. pak kasární čtvrť město Albertovo. Hlavní tepnou Drážďanyn směrem od sev. k jihu jest řada ulic od Českého nádraží k mostu Augustovu, totiž Pražská třída, Jezerní ulice, Staré tržiště, Zámecká třída a za mostem tvoří pokračování jejich Hlavní třída Novoměstská s krásným lipořadím. Obchodním ruchem vynikají skoro všechny ulice vnitřního města, zejména však Wilsdruflská třída. Z náměstí vynikají: Staré tržiště s mramorovým pomníkem na památku vítězství r. 1870–71 (Germania) dle návrhu Rob. Henze a pískovcovým pomníkem Moricovým, sousoším to, jež kurfirst August vztyčiti dal na paměť svého bratra Morice r. 1553 u Sievershausen padlého, dále Nové tržiště s bronzovou sochou Lutherovou (dle návrhu Rietschlova), Zámecké náměstí, Divadelní náměstí s jezdeckou sochou krále Jana od Schillinga, Poštovní náměstí s krásnou fontánou »cholerovoų (Cholerabrunnen), Bismarckovo náměstí s pěknými sady a novou polytechnikou, Jirské náměstí s kovovou sochou básníka Theodora Körnera od Hähnela, Moltkovo náměstí s fontánou, Ferdinandovo náměstí s fontánou, na níž se nachází známé sousoší zloděje hus od Rob. Dieze, a j. V sadech před novým museem vypíná se pomník Marie Webra zřízený dle návrhu Rietschlova, v sadech u říčky Bystřice kolossální poprsí krále Jana ze železa zhotovené a pozlacené (dílo Rietschlovo), u třídy Tereziiny pomník spisovatele Nieritze na Brühlské terasse (jež z bývalých hradeb proměněna ve skvostnou promenádu, na záp. straně opatřena velkým schodištěm s allegorickými sochami čtyř denních dob) bronzová socha architekta Sempera od Schillinga, vedle chrámu sv. Žofie bronzové sousoší sv.Jiří s drakem na svatojirské fontáně a v parku bývalého paláce Marcolinského slavné sousoší Neptunovo od Mattielliho (dle návrhu Longuelunova). Na Novém městě pozoruhodno jest Nové tržiště se sochou Augusta Silného, která v l. 1735–1736 od Aug. Wiedemanna v Augšpurce v mědi byla vytepána a pozlacena, Albertovo náměstí s vodotryskem a sady, náměstí císaře Viléma a j. Z 15 evang. chrámů jest nejvelkolepější stavba chrám P. Marie (Frauenkirche), vystavěný v l. 1726–38 od Bähra na Novém tržišti s vysokou kupolí (9,5 m) a skvostným hlavním oltářem. Křížový chrám, první to farní kostel, má věž 95 m vysokou, kterou hojně cizinci navštěvují, gotický chrám sv. Jana z r. 1875–78 jest skrovných rozměrů, ale má bohatou výzdobu sochařskou, Žofiin chrám čili evangelický dvorní kostel naproti Zwingru nazván jest dle kurfirstové Žofie, býval ve XIII. a XIV. stol. klášterem Šedivých bratří, v létech pak šedesátých obnoven, opatřen dvěma věžemi a bohatě vyzdoben; Anenský chrám ze XVI. stol., novoměstský chrám Tří králů na Hlavní třídě z r. 1732–39 s věží 94 m vys., sochami evangelistův a tří králů od Hähnela, katolický farní chrám z r. 1863, chrám sv. Petra a Pavla, Lutherův chrám a j. nevynikají hrubě ani rozsáhlostí, ani cenou architektonickou, za to však tím znamenitější jest katolický dvorní a farní chrám na Starém městě, nejvelkolepější to podnik stavební kurfirsta Bedřicha Augusta II.; zbudován byl v l. 1739–51 dle plánů a většinou též zařízení Gaetana Chiaveriho ve slohu barokovém, má věž 85 m vys., proslulé varhany, zevně 78 pískovcových soch svatých, na hlavním oltáři slavný obraz Nanebevstoupení Páně od Rafaela Mengsa a pod sakristií hrobku rodiny královské. Mimo to ještě pozoruhodny jsou pravoslavný chrám na konci Říšské třídy z l. 1872–74, synagoga vystavěná od G. Sempera v orientálním slohu r. 1838–40, anglikánský chrám (All Saints' Church), americký episkopální chrám, kostely reformovaný, německokatolický, presbyteriánský a j. Ze světských budov na prvém místě dlužno uvésti královský palác; jest to rozsáhlá budova, která již ve XII. stol. se připomíná, ale od vévody Jiřího v l. 1530–35 a od jeho nástupců zejména od Augusta Silného na poč. XVIII. stol. značně byla rozšířena. Má 2 dvory, na hlavní façadě obrácené ke dvornímu katolickému chrámu nad »Zelenou branoų galerii (z l. 1549–50) a věž nejvyšší v Drážďanech (101 m), nad Jirskou branou (1534 až 1537) pěkné sloupy renaissanční. Trůnní síň vyzdobena jest velkými freskami Bendemannovými z r. 1845, v zámecké kapli jsou malby Rubensovy, Guida Reniho, Rembrandtovy a j. V přízemí jeho nachází se kabinet mincí a tak zv. »Zelená síň« (Grünes Gewölbe), v které uložen jest královský poklad obsahující vzácné předměty umělecké a četné drahokamy (mezi nimi největší onyx světa a zelený démant o 160 gránech v ceně 400.000 tolarů). Od r. 1889 se zámek přestavuje a poboční façada na Divadelním náměstí byla obnovena ve slohu XVII. stol. Na jihozáp. naproti Zwingru souvisí s královským zámkem Princův palác neboli »palác na Taschenberce« zbudovaný r. 1715 s kaplí a sekundogeniturní knihovnou královskou (20.000 sv.), na vých. pak straně druží se k němu staré stáje, jejichž strana do Augustovy třídy obrácená vyzdobena byla r. 1874 od Walthera sgraffitovými výjevy jezdeckými ze života saských panovníků. Záp. od královského zámku a na jižní straně Divadelního náměstí nachází se »Zwinger«, velkolepý to zlomek knížecího paláce, zbudovaný v l. 1711–22 od Daniela Pöppelmanna, architekta Augusta II. Vnitřní prostranství obklopené na třech stranách sedmi pavillony spojenými vespolek galerií je 117 m dlouhé a 107 m širokou a zdobeno bronzovou sochou kurfiršta Bedřicha Augusta Spravedlivého. Budova tato, jež byla dle původního plánu určena za nádvoří velkolepého paláce, jenž zůstal nedokončen, jest znamenitým dílem slohu barokového, ale v jednotlivostech jeví se namnoze sloh rokokový. Severových. stranu Zwingru zaujímá museum, renaissanční to stavba od Sempera a Krügera v l. 1847–55 provedená, s kupolí nad průjezdem a ozdobená nad portálem sochami Raffaelovou a Michelangelovou od Hähnela, na attice pak Giottovou, Holbeinovou. Dürerovou, Göthovou, Dantovou a Corneliusovou (díla Ritschelova a Hähnelova). Dvorní divadlo naproti Zwingru, zbudované od Gottfrieda a Manfreda Semperů, je 82 m dl., 78 m šir., má ve vestibulu, ve foyerech i v hledišti krásné malby, ve foyeru poprsí Richarda Wagnera, nad hlavním vchodem Schillingovu bronzovou quadrigu (Dionys a Ariadné na voze levhartím) a také na balustrádě nad exedrou dvojsoší (Zeus-Prometheus, Kreon-Antigone). Bývalá zbrojnice na vých. straně Brühlské terassy ustoupila již částečně budově akademie umění, dílem nové budově Albertina, kdež jsou uloženy sbírky archaeologické. Z ostatních budov Starého města dlužno ještě uvésti hlavní strážnici, budovu chirurgicko-lékařské akademie, zemský a stavovský dům (z r. 1773), vrchní poštovní ředitelství, staroměstskou radnici na Starém tržišti, policejní budovu, superintendenturu, palác prince Jiřího, orangerii s bohatou výzdobou a pracemi Hähnelovými, velkou nemocnici ve Freiberské třídě (dle návrhu Semperova), administrační budovu státních drah, polytechniku, Anenské reálné gymnasium, nové myslivecké kasárny u mostu Albertova, zemský soud, bursu a j. Na Novém městě budí pozornost Japanský palác s pěkným parkem a sbírkami uměleckými i vědeckými, Novoměstská radnice, Albertovo divadlo s bohatou výzdobou sochařskou i malířskou, gymnasium, budova finančního ministerstva na pravém břehu labském naproti Brühlské terasse, v Bedřichově městě vyniká bývalý Marcolinský palác, v němž r. 1813 Napoleon přebýval, nyní proměněný v nemocnici a opatřený rozsáhlým sadem. Zvláštní město pro sebe (Albertovo) tvoří rozsáhlé stavby vojenské (počaté r. 1873) se zbrojnicí, obrovskými skladišti, prachárnami a p. Z příbytků soukromých uvésti jest zvláště Benátský dům při Labi, Struveův palác, Oppenheimův palác a Brühlský palác, kdež r. 1850 konány známé Drážďanské konference. Jako hlavní město a sídlo panovnické jsou Drážďany zároveň sídlem ministerstev, zemského zastupitelstva, cizích poslanců pověřených u dvora saského a všech ústředních úřadů zemských, vedle toho pak i nižších úřadů krajských a obvodních. – Obyvatelstvo počtem 276.522 duší (1890) vzrostlo r. 1892 připojením předměstí Strehlen a Strresen na 289.994 duše a zabývá se z velké části průmyslem a obchodem, avšak přes to Drážďany jsou spíše městem úřednickým a uměleckým než průmyslovým. Průmysl, jemuž r. 1891 sloužilo 421 kotlů a 370 parních strojů o 4899 koňských silách, soustředěn byl v 754 závodech s 28.342 dělníky (z toho 8370 žen) a dodával do obchodu stroje, fortepiana, velocipedy, lodi (tři loděnice), litinové zboží, plechové zboží, kameninu, sklo, zlaté a stříbrné výrobky, lučebniny zejména lékárnické, inkoust, laky, fermež, mýdlo, mouku, cukrářské výrobky, čokoládu, pivo, slad, konservy, minerální vody, doutníky, česanou přízi, kůže, vojenské potřeby, gumové zboží, nábytek, výrobky košíkářské, slaměné klobouky, umělé květiny, papír, kartonáže, fotografický papír a j. V uměleckém průmyslu značnému rozkvětu těší se knihtisk, jenž zastoupen jest 100 knih- a kamenotiskáren, vedle toho pak fotografie. V Drážďanech má sídlo své 15 podpůrných spolků dělnických nebo jejich sekcí. Obchod zachoval si dosud veliké trhy, zejména 4 trhy na drobné zboží, 4 trhy koňské a dobytčí, 1 trh na vlnu a 1 na obilí, ale při výhodné poloze města nevyrovná se obchodu jiných měst německých; nejdůležitější zboží obchodu drážďanského jest koloniální zboží, víno, ovoce, dobytek, obilí, uhlí, kovy, papír, dříví, stavební kámen, drogy a slaměná pletiva. Důležitou podporou jeho jsou bursa, obilní bursa, obchodní bursa, obchodní a průmyslová komora, četné konsuláty, mnohé banky a směnárny, mezi nimi zvláště Saská banka a Drážďanská banka, spořitelny (r. 1890 uloženo do nich 13,068.000 marek a vyzdviženo 10 859.000 m.), záložny a úvěrní ústavy. Kommunikace ve městě samém i v okolí jsou velmi dobré. Pět velkých tratí železničních, jež ústí ve 4 nádražích, spojuje Drážďany se všemi značnějšími městy v okolí i s velkými městy Německa a zemí sousedních, v samém pak městě obstarává dopravu koňská dráha, jejíž trati r. 1891 měly 77,8 km délky; doprava osob r. 1891 na všech nádražích obnášela 8,757.263 osoby, doprava zboží 2,386.894 tun. Paroplavba po Labi udržovaná ode 4 paroplavebních společností provozuje se vzhůru proti vodě až do Litoměřic, po vodě pak až po Mühlberg; r. 1891 dopraveno bylo po Labi 2,782.992 osob a 609.004 tuny zboží. Ve městě jsou po obou březích přístaviště; na pravém břehu nacházejí se dva zimní přístavy a na záp. straně města na levém břehu labském zřizuje se rozsáhlý přístav, jenž na rozloze 144.000 m2 pojme 240 lodí a má pro obchod Drážďanyn veliký význam. Pošta čítá 16 úřadů první třídy, jež dopravily na 28 millionů dopisů a zásilek (1891); k rychlému dorozumění slouží spojení telegrafické a telefonické. – Správa města spočívá v rukou 1 vrchního purkmistra, 1 purkmistra, 31 městských radních a 72 členů městského zastupitelstva, avšak záležitosti policejní spravuje zvláštní královské policejní praesidium. Účetní závěr finanční za r. 1891 vykazoval 7,503.000 říš. marek příjmů a 7,419.000 marek vydání, jmění obecní koncem r. 1891 obnášelo 31,381.410 marek a dluh 25,500.000 marek; mimo to pozemky obecní měly cenu 31,500.000 marek. Školství Drážďanyn obsahuje polytechniku o 5 odborech (mechanický, inženýrský, stavitelský, lučební a všeobecný) se 60 professory a 406 studenty (1892), vysokou školu zvěrolékařskou (15 professorů, 181 studentů), 4 gymnasia, 2 reálná gymnasia, 3 progymnasia, 7 reálek (2 veř., 5 soukr.), 2 ústavy pro vzdělání učitelů, 1 ústav pro vzdělání učitelek spojený s vyšší dívčí školou, po 1 ústavě pro učitele a učitelky tělocviku, 17 vyšších dívčích škol, 32 obecných škol, vojenskou školu, ústavy pro vzdělání hluchoněmých a slepců, školy zahradnickou, průmyslovou, stavitelskou, umělecko-průmyslovou, obchodní, ústavy pro vzdělání zanedbané mládeže a j. Z vědeckých společností drážďanských znamenité pověsti těší se »Saská společnost starožitnická«, »Společnost pro dějiny Drážďany-◁, »Isis« (přírodovědecká spol.), společnosti zeměpisná, přírodovědecko-lékařská, literární, paedagogická. Mezi ústavy uměleckými vynikají královská akademie výtvarných umění (z r. 1764), vysoká škola hudební (54 učitelských sil, 191 studentů), královský hudební sbor a divadla dvorní (1500 sedadel), Albertovo (1700 sedadel) a divadlo residenční. Mimo to hojné společnosti soukromé zabývají se pěstováním umění, zejména Drážďanská akademie pěvecká, společnost pro orchestrální hudbu, Saská společnost umělecká, jež svým nákladem vydržuje stálou výstavu uměleckou, společnost pro církevní umění a j. R. 1892 vycházelo v Drážďanech 9 denníků a 65 periodických časopisů. Čilý ruch vědecký a umělecký podporován jest nejen znamenitými školami, nýbrž i sbírkami a ústavy, z nichž mnohé nabyly pověsti světové. Zvláštní zmínky zasluhují: Královská veřejná knihovna v Japanském paláci na Novém městě (zal. 1586), čítající na 400.000 svazků, 182.000 dissertací, 20.000 map, 3000 rukopisů a 2000 inkunabulí, dále městská knihovna, knihovny polytechniky a bývalé akademie chirurgicko-lékařské; kabinet mincí v královském zámku náleží k nejbohatším sbírkám toho druhu v Německu; sbírka starověkých děl uměleckých, královská sbírka předmětů a nádob porculánových s 15.000 vzácných kusů čínského, japanského, východoindického, francouzského i míšeňského porculánu, chronologicky seřaděných. Slavná obrazárna v museu na Divadelním náměstí čítá 2500 výtečných děl školy italské, nízozemské, německé a francouzské; z nejslavnějších mistrů jsou tu zastoupeni Raffael (Sixtinská Madonna.) Coreggio (Svatá noc), Tizian, Palma Vecchio, Andrea del Sarto, Guido Reni, Carlo Dolci, Caravaggio (Hráči v karty), Rubens, Rembrandt, Ruisdael (Židovský hřbitov), Wouwermann, Dou, Teniers, Ostade, Potter, Holbein ml. (Madonna, Podobizna Morettova), N. Poussin, Claude Lorrain a Canaletto, jehož pohledy na Drážďany a saské krajiny tvoří zvláštní oddělení. K obrazárně druží se sbírka rytin a kreseb (350.000 listů) taktéž v museu umístěná. Museum sádrových odlitků spojené nyní se sbírkou starověkých děl uměleckých tvoří vzácné museum skulptur umístěné v Albertinu. Poklady »Zelené síně« v královském zámku a sbírka ručnic (v Johanneu 2080 kusů) a historické museum (v Johanneu) s velikým počtem zbraní, brnění, oděvů a pod. jsou největší sbírky svého druhu v Německu. Mimo to vynikají ještě městské museum (z r. 1792), Körnerovo museum, zoologické, přírodovědecké, mineralogické museum vesměs ve Zwingru (toto má znamenité oddělení geologické), fysikální a astronomický ústav (ve Zwingru) a saské museum uměleckoprůmyslové v bývalé polytechnice. Ústavy dobročinné a humanitní zastoupeny jsou 4 nemocnicemi, dětskou nemocnicí, porodnicí, 3 ústavy zaopatřovacími, sirotčincem, nalezincem, útulnou pro opuštěné dítky, chudobincem, chorobincem, městskou pracovnou, útulnami pro muže a ženy bez přístřeší, zemskými ústavy pro slepce a hluchoněmé a polepšovnou pro zanedbanou mládež. Nemocenských a pomocných pokladen jest přes 100. Zednářské lože mají Drážďany tři (u tří mečů, u zlatého jablka a kovových sloupů). V Drážďanech narodili se státník hrabě Beust, orientalista Carpzow, mineralog Charpentier, básník Th. Körner, cestovatel Maltzan, polní maršálek Manteuffel, mineralog Nauman, spisovatel Gustav Nieritz, zeměpisec Peschel, architekt Pöppelmann, hr. Zinzendorf a j. Okolí města jest dosti půvabné; na vých. straně rozkládá se »Velký sad« se zoologickou i botanickou zahradou a královským palácem; předměstí Strehlen, »Plavenskœ (Plauenscher Grund), Drážďanské vřesoviště a j. poskytují hojnost zajímavých vycházek. Drážďany jsou osada původně slovanská, ale o založení jejich nic není známo, neboť v listinách připomínají se teprve r. 1206 a měly tehdy již obyvatelstvo německé. Bylo to nynější Staré město, na levém břehu labském, kdežto Nové město uvádí se pode jménem »Staré Drážďany« teprve r. 1370. Markrabí míšenští, v jejichž držení se Drážďany nacházely, zbudovali si tu hrad, v němž časem sídlívali (Konrad a Otto Bohatý), a založili františkánský klášter, chrám Panny Marie a Křížový chrám, z nichž tento učinil Drážďany proslulým místem poutnickým. Jindřich Osvícený povýšiv Drážďany na město zvolil je r. 1270 za trvalé sídlo své, obehnal Staré město hradbami a zbudoval tu první kamenný most přes Labe, nicméně již Jindřich Mladší zastavil město kolem r. 1300 králi Václavovi IV, od něhož opět přešly zástavou na markrabí braniborská Waldemara a Jana, až r. 1419 za Bedřicha Bojovného trvale se navrátily v držení míšeňské. R. 1403 povýšeny i Staré Drážďany na pravém břehu Labském na město, r. 1429 spáleny od Husitů a při dělení saských zemí r. 1485 dostaly se Drážďany s celou Míšní vévodě Albrechtovi; od té doby zůstaly stále sídlem Albertinské větve rodu saského a vzkvétaly stále, kdežto před tím po celý středověk byly nepatrným a chudým městem, jež čítalo sotva 5000 obyv. Nová doba nastala Drážďanům počátkem XVI. stol. Vévodou Jiřím Vousatým bylo město v l. 1521–28 znova opevněno a nové hradby později kurfirštem Moricem značně sesíleny, sídelní zámek přestavěn ve slohu renaissančním a r. 1550 spojeny Staré a Nové Drážďany v jednu obec. Reformace uvedena tam r. 1539 Jindřichem Pobožným. Za války třicetileté v poměru k jiným městům německým Drážďany méně trpěly a úbytek obyvatelstva byl nahrazen, ba převýšen četnými přistěhovalci z Čech, kteří odr. 1650 tvořili zvláštní obec. Největšímu rozkvětu těšily se Drážďany v prvé polovici XVIII. stol. za kurfirštů Bedřicha Augusta I. a Bedřicha Augusta II., kteří jsouce zároveň králi polskými, vedli dvůr v pravdě královský, pečovali všemožně o zvelebení a okrášlení svého sídla a nehrozili se při tom nákladu sebe většího, takže v této době vznikly celé nové čtvrti městské a množství nádherných staveb soukromých i nashromážděny vzácné poklady umělecké. R. 1745 po bitvě u Kesselsdorfa dobyli Prusové města a nedlouho potom skončena tu druhá válka slezská mírem Drážďanským (25. pros. 1745), nicméně ve válce sedmileté zakusilo dvojí obležení r. 1759 a 1760, při čemž předměstí lehla popelem a v městě samém na 500 domů střelbou zničeno. Z těchto ran zotavily se Drážďany rychle za vlády prince Xavera (1763–68) a kurfiršta později krále Bedřicha Augusta III. (1768–1827), až na poč. XIX. stol. postiženy opět událostmi válečnými. R. 1806 obsazeny od Francouzů pod generálem Thiardem a kurfiršt donucen přistoupiti k Rýnskému spolku, r. 1809 zmocnilo se města na nějaký čas vojsko rakouské, a r. 1812 konána tu schůze císaře Napoleona, krále pruského a císaře rakouského. V koaliční válce r. 1813 byly Drážďany středem operací Napoleonových, jenž tu 26. až 27. srp. 1813 dobyl velkého vítězství nad spojenci. I po nešťastné bitvě u Lipska udržel St. Cyr město proti spojencům, až 11. listop. donucen hladem ku vzdání. Po roce 1815, ve kterém město bylo nějaký čas pod správou ruskou a později pruskou, rozvíjely se Drážďany rychle, zvláště když r. 1832 obdržely nové zřízení městské a r. 1835 se všemi předměstími byly spojeny v jedinou obec. R. 1849 byly jevištěm tuhého pouličního boje, při čemž stará opera a čásť Zwingru lehly popelem, ale odboj byl pomocí vojska pruského přemožen. R. 1866 ve válce prusko rakouské osazeny bez odporu od vojska pruského a zůstaly v držení jeho po celou dobu války. p. Dodatky Má 516.996 obyv. (1905), rozšířily se připojením obcí sousedních r. 1892, 1895, 1901, 1902, 1903, s nimiž zaujímají 62,44 km2 plochy. Elektrické dráhy místní měly r. 1901 149 km délky a dopravily 78,5 mill. osob. Dopravnictví získalo velmi výstavbou velikého moderního nádraží hlavního, jež otevřeno r. 1898, plavba na Labi přivezla r. 1901 734.331 t zboží. Gurlitt, Die Kunstdenkmäler Dresdens (3 sv., Drážďany 1900-1903); Schumann, Führer durch die Architektur Dresdens (t., 1900); Richter, Geschichte der Stadt Dresden 1871-1902 (t., 1903).

Související hesla