Dualismus

, z latinského duo - dvě; dvojitost, podvojnost –
1. filozofie nauka, jež vykládá a odvozuje svět ze dvou rovnocenných a oddělených principů, např. ducha a hmoty, nebo dobra a zla. Viz též monismus, pluralismus;
2. politika volné spojení dvou státních území při zachování jejich relativní samostatnosti. Viz též dualismus rakousko-uherský;
3. právo a) dělení kontinentálního práva na právo veřejné a právo soukromé; rozvinulo se v důsledku recepce římského práva. Nejčastějším kritériem rozlišování je, že soukromé právo upravuje vztahy mezi sobě rovnými subjekty (občanské, obchodní, pracovní a rodinné právo), zatímco veřejné právo vztahy mezi subjekty navzájem nadřízenými a podřízenými (právo ústavní, správní, finanční, trestní a právo sociálního zabezpečení). Existují však i právní odvětví smíšená (např. právo živnostenské). Proti rozlišování veřejného a soukromého práva se rozhodně postavila ryzí nauka právní; b) právní teorie uznávající existenci dvou samostatných systémů norem: práva přirozeného a práva pozitivního. Viz též pozitivismus právní.

Související hesla