Duchovenstvo

, stav v různých náboženských společnostech, jemuž je svěřeno vedení bohoslužeb a péče zejm. o duchovní potřeby lidí. V hinduismu především bráhmáni, v mahájánovém buddhismu někteří mniši, v judaismu po oslabení role kněží, kantoři a rabíni, v islámu imámové a další služebníci obce, v některých křesťanských církvích kněží, jinde kazatelé, respektive ordinovaní služebníci církve, někde ženy i muži.

Ottův slovník naučný: Duchovenstvo

Duchovenstvo viz Clerus

Clerus [kl.], řec.-lat., stav duchovní, v katolické církvi souhrn osob, zvláštním svěcením službě boží oddaných, opatřených mocí duchovní, jíž ostatní věřící nejsou účastni, a dle jistých zákonů sobě navzájem podřízených Členem duch, stavu (klerikem) může se státi toliko katolický křesťan mužského pohlaví a stává se jím skrze přijetí tonsury či postřižin, odkudž postupuje ku čtveru nižších svěcení (ostiarius, lector, exorcista, acolythus), pak ku trojímu svěcení vyššímu (podjahenství, jahenství a kněžství), jehož nejvyšší stupeň jest svěcení biskupské. Člen duch. stavu, zvláště který vyšších svěcení přijal, rozeznává se od nekněží či laiků podstatně, tak že na př. jahen nebo kněz nikdy nemůže státi se laikem, i kdyby od víry odpadl. Papež má svěcení biskupské, zaujímá vsak co do pravomoci nejvyšší stupeň v duch. stavu, z jehož členů skládá se hierarchie. Bvý.

Související hesla