Duero

, španělsky Duero, port. Douro – řeka ve Španělsku a v Portugalsku; délka 781 km, plocha povodí 94 400 km2 (největší řeka Pyrenejského poloostrova). Pramení v Iberském pohoří, teče přes severní část Mesety a vlévá se v Portu do Atlantského oceánu. Splavná jen při ústí. Velký hydroenergetický potenciál.

Ottův slovník naučný: Duero

Duero (portug. Douro, lat. Durius), druhá řeka špan. co do velikosti poříčí (7,893.300 ha) a počtu přítoků, třetí co do délky toku (776 km), vzniká v prov. Sorii na jižním svahu skupiny Urbión (2256 m). Od prameniska teče na jih, pak tvoří veliký oblouk vypjatý na vých., v němž vnímá mnoho horských bystřin a říček, jmenovitě s lev. břehu Teru právě pod pahorkem, kde stávala Numantia a Rituerto. U Gormázu otáčí se k sev.-záp.; spojuje se potom s Ucerem (s pr-str.). Od m. Roje, kdež přijímá Riazu (s l. str.), teče celkem na jihozápad, přibíraje s levé strany Duraton, Ceju, Eresmu a Trabancos, na pr. bř. Pisurgu, načež u Castraňuna dává se na sev.-záp. až po Toro, vnímá v té části toku s l. str. Guareňu. V místech těch Duero, jehož horní tok namnoze je příliš zúžen a řečiště druhdy hluboce zaryto, šíříc se teprve od města Aranda de Duero, počíná tvořiti značné nánosy zvl. na pr. břehu a v prostřed řečiště ostrůvkv, v čemž pokračuje i za Torem, kde stáčí se k západu, přijímaje s pr. Valderaduey, pod jehož ústím tvoří obydlený ostrov Las Aceňas, a dále rovněž s pr. strany vnímá Eslu. Pod městem Zamorou Duero opouští měkkou půdu terciérní, vtékaje na skály silurské, potom na prahory. Vine se tu mezi břehy úzkými, hluboce zarytými, čině mnohé okliky, z nichž zvl. památný jest oblouk obrácený na sev. v podobě písmene U (curva del Duero). Od ústí Esly teče směrem severozáp. až ke hranicím portugalským, podél nichž obrací se k jih-záp. korytem uzounkým, mnohde až 200 m hlubokým, strmým, plným skalisek, naprosto nezpůsobilým ku plavbě. V těch krajinách přibírá s l. str. řeky Tormés, Yeltes i Aguedu, při jejímž ústí vstupuje oběma břehy na území portugalské, kdež řečiště jeho se šíří. Spěje pak celkem směrem záp. k moři, vnímá s levé str. přítoky Cou, Távoru a Paivu, s pr. boku Sabor, Túu, Tamegu, Souzu a minuv Porto vlévá vody své do okeánu Atlantského. Při ústí nanáší písčiny plavbě tím obtížnější, že proud jeho i tam ještě velmi silný neustále je mění. Duero slaven jest v poesii španělské, jak národní, tak umělé, pro hojnost a čistotu vody své i pro bohatství ryb. Rozvodněn bývá jednak následkem počasí deštivého (od listopadu do května), jednak účinkem tání sněhů horských (od března do května). Střední stav vody jeho u Fregenedy (nad ústím ř. Aguedy) počítá se na 16 – 20 m3 vody, protékajících ve vteřině; v září protéká tam vody ve vteřině 15 m3, v listopadu 41,5 m3, v prosinci 72,5 m3. V Portu samém Duero rozvodněn stoupá o 4 až 6 m. Splavný jest pouze po 230 km svého toku. Koll.

Související hesla