Dugong

, moroň, Dugong dugon savec, zástupce řádu sirén, žijící v Rudém moři a pobřežních vodách Indického oceánu a Jihočínského moře. Délka těla okolo 3 m, hmotnost kolem 450 kg. Tělo je pokryto krátkými a řídkými chlupy.

Ottův slovník naučný: Dugong

Dugong neboli moroň indický i »mořská pannæ řečený (Halicore cetacea Illig.), jediný druh rodu téhož jména, jenž náleží s nemnohými jinými příbuznými ssavci kytovci (řád Cetacea) v čeleď býložravých ochechulí (Sirenia). Tělo dorůstá délky i 5 m a jest pokryto koží nahoře hladkou, vezpod svraskalou, s řídkou a krátkou srstí; jen na tlustém, uprostřed rozpoltěném pysku hořejším jsou tuhé kníry. Dolejší pysk jest také naduřelý; malé oči nemají víček, než jen klapku mrkavou a chlupy kolem nich jsou sestaveny v kruhy. Chřípě mají podobu obloukovité skuliny; boltce jsou pranepatrny. Nosová čásť lebky jest naduřelá a dolů zakřivena. Krk jest krátký, trup oblý, přední okončiny ploutevnaté, nedlouhé, ale široké, beze stop drápů a lysé, ocasní ploutev sploštělá, skoro půlměsíci podobná. Chrup ne úplný; scházejíť kly a dospělým moroňům v dolejší čelisti i zuby řezací; v hořejší čelisti mají samice na každé straně chrupu po krátkém, téměř válcovitém a tupém zubu předním, jenž u samců dorůstá v tesák 20 – 25 cm dlouhý, ale do 7/8 délky v dásni ukrytý. Dolejší přední zuby (4) starým dugongům vypadávají. Stoliček jest na každé straně nahoře i dole vlastně po 5, ale že vynikají z dásní znenáhla od předu do zadu, žvýká dugong vždy jen třemi; u samic jsou krátké a tupé, u samců skoro trojhranné a dlátovité. Barvu má tělo nahoře modravě šedou téměř jako olovo, vezpod světlejší, druhdy i trochu fialovou a po těle tu a tam tmavší skvrny podlouhlé. Leniví tito kytovci žijí po párech neb i u větších hejnech v Indickém okeáně a v mořích sousedních; nejraději přebývají v zálivech a vůbec u břehů, dále v šírém moři jen tam, kde dno mořským býlím jest pokryto; jím se totiž moroni živí. Také v ústích řek bývají. Lidé je loví pro kůži, tuk, zuby i maso. Br.

Související hesla