Dumont d’Urville Jules Sébastien César

, francouzský námořní důstojník a mořeplavec. V letech 1822 – 25 obeplul Austrálii, 1826 – 29 cestoval v Polynésii, 1837 – 40 zkoumal pobřeží Antarktidy.

Ottův slovník naučný: Dumont d’Urville Jules Sébastien César

Dumont ď Urville [dymon dyrvil] Jules Sébastien César, plavec franc. (* 1790 v Condé-sur-Noireau – † 1842 v Bellevue u Paříže), vzdělal se v Bayeux a Caenu, vstoupil r. 1807 do námořnictva, účastnil se r. 1819 a 1820 hydrografických výzkumů ve vých. končinách Středozemního moře v moři Aegejském i Černém a vykonav r. 1822 pod kapitánem Duperreyem cestu kolem světa, obrátil na sebe pozornost pracemi entomologickými a botanickými. Jmenován byv r. 1825 fregattním kapitánem, předložil ministerstvu námořnictva návrh na novou výpravu k vyhledání zbytků výpravy La Pérouseovy, i obdržev velitelství lodi »l'Astrolabe«, vydal se do Tichého okeánu, prozkoumal části Nového Zealandu a velkou čásť pobřeží novoguinejského, navštívil mnohá souostroví tichomořská a nalezl na ostrově Vanikoru zbytky výpravy La Pérouseovy, jež odvezl do Francie. Důležité mapy námořní a obsáhlé sbírky národopisné, botanické i entomologické byly plodem této výpravy, jejíž popis vydán nákladem státním. R. 1837 vyslán Dumont ď urvillevládou franc. s loďmi »l'Astrolabe« a »La Zelée« na výzkumy k jižní točně zejména aby zjistil, souvisí-li Gráhamova země se zemí Alexandrovou. Po některých výzkumech v úžině Magelhăesově a kolem Ohnivé země zaměřil v lednu 1838 na jih, navštívil Jižní Orkneyské ostrovy a jižní Shetlandy a zápase neustále s ledy objevil na 63° 10' j š. a 57° 5' z d. pevninu, kterou nazval zemí Ludvíka Filipa, a mimo to ostrov Joinville. Ačkoli vlastního účelu cesty tu nedosaženo, přece magnetické a hydrografické výzkumy její měly znamenitou cenu. R. 1840 vydal se nanovo z Tasmanie do končin úplně neznámých mezi 120°–160° v. d. a objevil na 66° j. š. zemi sněhem a ledem pokrytou, již pojmenoval zemí Adéliinou, a brzo na to jinou pevninu, kterou nazval Clariinou zemí. Za tyto výzkumy jmenován byl contreadmirálem a od zeměp. společnosti pařížské vyznamenán velkou zlatou medaillí a zvolen jejím předsedou. R. 1842 při neštěstí na dráze versaillesko-pařížské přišel i s manželkou svou o život. R. 1844 postaven mu v rodišti pomník. O obou velkých cestách vydal D. d’U skvostná díla Voyage de la corvette »l 'Astrolabe«, exécuté par ordre du roi pendant les années 1826 à 1829 (Paříž, 1830 – 39, 19 sv.; 12 sv. textu, 7 sv. atlas) a Voyage au pôle Sud et dans l, Océanie sur les corvettes »ľ Astrolabe« et »la Zelée« pendant les années 1837 à 1840 t., 1841 – 54, 29 sv.: 23 sv. textu, 6 sv. atlas); mimo to vydal Mémoire géologique sur l'île de Santorin; Enumeratio plantarum, quas in insulis Archipelagi aut litoribus Ponti Euxini annis 1819 et 1820 collegit atque detexit J. D. d' U. (Paříž, 1822); Notice sur les galeries souterr 'nes de l'île de Melos (t., 1825); Mémoire sur les îles Loyalty. Partie hydrographique du voyage de »ľAstrolabe« (t., 1829); Relâche de »l 'Astrolabe« aux îles Arioco (Annuaire des voyages, 1844); Voyage autour du monde, resumé général des voyages de découvertes du Magellan etc. (t., 1834 – 35, 2 sv., nové vyd. 1853, 1859) a j. Srov. Neumeyer, Die Br. forschung des Süd-Polar.Gebietes (Ztschft. f. Erdkunde 1872); Lesson, Notice historique sur l'amiral D. d’U (Rochefort, 1846); De Barins, Vie voyage et aventures de l'amiral D. d’U (Paříž, 1867); Joubert; D. d’U (Tours. 1877) p.

Související hesla