Duna

viz přesyp

Ottův slovník naučný: Duna

Duna, navátina písku; viz Duny.

Duny (angl. downs, franc. dunes, něm. Dünen jsou navátiny písku obyčejně na způsob kopce nebo táhlého hřebenu. Dle regionálního rozšíření lze je lišiti v přímořské (pobřežní) a vnitrozemské (pustinné). Přímořské spatřujeme na již. břehu Baltu, v Jutsku, na ostrovech Syltu, Foehru, Helgolandu, Norderneyi, Borkumu, v Hollandsku, na atlantském i středomořském břehu Francie, na březích moře Kaspického, Egypta, Syrt. záp. a jihozáp. Afriky, jižní Australie, Floridy, Brazilie, Chile a Peru, ano dle Franklina i na nejsevernějším břehu Ameriky. I vnitrozemské duna jsou značně rozšířeny. Písek kryje dojista polovici Arabie (poušť syrská, Nefúd a Rob'a el Chálí), ve střední Asii v Chan-chai více než 1,700.000 km2, snad prý 9/10 Turkistánu, části Persie a Indie, v Sahaře 1/9 (1 mill. km2) půdy, hl. poušť Libyckou, Erg jižně Alžírska, Edyen v Tripolisku a Igidi v záp. Sahaře. Menší duna jsou v Kalahari, v Americe v Nevadě, Arizoně a Kalifornii. V Evropě je vidíme u Fontainebleau a jinde ve Francii, v Polsku u Olkuše, v rozsáhlejší ještě míře v gubernii volhyňské, minské, grodenské a částečně i v kijevské a černigovské, ano i na černozemi v gubernii voroněžské a tambovské, kdež stejně jako ve Francii původ svůj mají vykácením lesů. V Uhrách kryjí dle Wesselyho 13.000 km2. Tvoření se dun závisí na tvaru půdy, na síle, směru a vytrvalosti větru. Kdyby pobřeží nebo poušť byly dokonalou rovinou geometrickou, kryl by je písek ve vrstvách skoro stejně vysokých. Ve skutečnosti však tomu není tak a nejmenší nerovnost (balvan, keř, strom, ano i kostra velbloudí) dává podnět ku hromadění písku. Vítr nesoucí písek zasahuje pás země před překážkou obyčejně v úhlu velmi tupém a stejně se také odráží. Narážeje na zmíněnou překážku, utvoří vír, následkem čehož písek klesá před ní, a teprve když se byl až po vrchol její nakupil, přemetá se také přes tento a hromadí se vlastní váhou na druhé, před přímou působností větru chráněné straně. Tím se vysvětluje, proč tento sklon jest příkřejší než první. Tak na př. typické duna Libye jsou na straně větru (záp.) ploché a konvexní, se sklonem velmi malým, kdežto na straně východní konkávní, se sklonem nahoře 28 – 30°. Hořejší hřeben bývá na této od větru odvrácené straně příkře dolů zaříznut (až 3 m u dun 100 m vysokých). Ježto vítr nemívá vždy stejnou sílu, bývá písek nestejně daleko zanášen, a tak kupí se duna jako vlny za sebou. Údolí mezi jednotlivými pásmy bývají někdy několik km široká, někdy však hromadí se hřeben na hřeben. Vlny písku účinkem větru vytvořené jsou tím pravidelnější, čím stejnější a stálejší jest jejich původce, tudíž pravidelnější dále od moře a vzdělané země, neboť ty ruší pravidelnost vlivů atmosferických. To jsou pásmovité duna podélné. Velikost duna závisí především na síle a trvání větru, pokud se týče dun přímořských do jisté míry i na mocnosti přílivu. V Provençi dosahují nejvyšší duna 7 m, na jihu moře Kaspického 7–10, na ostrovech východofriských 25, v Hollandsku 40, v Landech 89 (nejvyšší v Evropě), mezi mysy Zeleným a Bojadorem na bř. záp. Sahary 120 až 180 m (asi nejmohutnější přímořské duna světa), v Americe u Morro-Melancie blíže mysu J. Roque 45 m. Někdy však bývají duna mocně vyvinuty i tam, kde jest malý příliv, tak u Kurského Haffu průměrně 40, také však až 64 a ještě v Pomořanech 30–40 m. Duna gascognské prostírají se na ploše 200 km dl., průměrem 4–5, místy až 8 km široké, zaujímajíce takto na 90.000 ha. Množství písku zde cení se na 20–30 milliard m3. Neméně mohutné bývají duna vnitrozemské. Tak viděla výprava Rohlfsova v Libycké poušti duna až 150 m vysoké a 50 km dlouhé. O stejné výšce mluví se i při dunách Alžírska, v Túnisku prý až 200 m, a v záp. Ergu viděl prý Largeau duna 500 m vys. Duna v Kumanii a Banátu dosahují až 52 m výše. Jiný tvar dun jsou duna okrouhlé. S takovými osamělými kopci setkáváme se často v Sahaře. Okrouhlé duna v Borkú, zřídka přes 15 m vysoké, mají jak ve směru větru (sev.-vých.), tak v kolmém průřezu na tento směr vypouklý hřbet, kdežto jihozápadní jejich strana, od větru odvrácená, jest konkávní. Zvláštní duna, které v Nefúdu nalézáme, jsou »fuldže«. Blunt popisuje je jako prohlubně v písku na způsob kopyta koňského. Menší z nich jsou as 7 m hluboké a 45 m dl., největší až 85 m hluboké a 800 m dl. Zachovávají podobu tak stálou, že po dlouhá léta lze ještě spatřiti kosti lidí a velbloudů na témže místě, kde byli skonali. Ve střední Asii mívá základ »barchánů« tvar oválovitý, tím více prodloužený, čím mladší a nižší jest barchán. Se zvětšováním se barchánu mění se tvar oválovitý vždy více v srpovitý. Vrchol bývá plochý, svah strany větru 5–12°, nikdy ne přes 17°, svah strany proti větru prohnutý, 30–35, nejvýše 40°. Obyčejně bývají 3–10, v Kyzylkumě i 30 m vysoké. Jsou si tak podobny, že nezkušený cestovatel hned po první verstě v nich zabloudí. Za větru, kdy husté kotouče prachu nad nimi se zdvihají, podobají se dýmajícím sopkám. O dunách jihoamerických píše Meyen, že písek na Pampa grande (Chile) ve výši 600 m n. m. hromadí se v kopce podoby srpovité, 2–5 m vys., jejichž oba konce 15–20 m od sebe bývají vzdáleny. Na vnější, vypouklé straně jest svah nepatrný, vnitřní, konkávní spadá v 15–80°. Nestejně daleko jsouce od sebe vzdáleny, kryjí po tisících rovinu, kam oko sáhá. Ostatně vyskytuje se podobný typ i v Landech francouzských. Látka dun jest rázu rozličného: na pobřeží písek z rozmělněných hornin pobřežních, v poušti dle badání Waltherových a Thouletových hlavně mechanicky rozrušené horniny krystallické, ač nelze vylučovati i tertierní a quaterní pískovce. Velikost zrnek jest rozmanitá, tak v Libycké poušti jest jejich průměr o 5 až 2 mm, ještě různější v Arabii Dle písku liší se i barva dun, která jest v Libyi žlutá jako víno nebo mdle zlatá, v Igidi místy červená, místy krásně žlutá, kdežto Nefúd jest proslulý svou skvěle červenou barvou. Není dosud o všech dunách jisto, pohybují-li se, u přemnohých však to dokázáno, a ty patří pak k nejhroznějším zjevům přírodním. Tak duna friských ostrovů pokračují se strašlivou rychlostí k východů. Celé ostrovy, jako Sylt a Amrum, se stěhují. Pod dunami kurskými v XVIII. stol. pohřbeno 6 vsí, z nichž Kunzen zase se objevila V Bretagni jedna duna urazila za půlstoletí 24 km. Převalský a j. cestovatelé vypravují o celých městech střední Asie, jež byla zasuta. Karakul, ještě na poč. t. stol. veliké město, je dnes polozasutou vsí. Z okolí Romitanu musilo se r. 1868 vystěhovati 16.000 lidí. Aršinov vypravuje o zcela zasutých vsích, jako Chódži, Deuletu a j. Ve Fergáně stihla stejná pohroma největší zahrady, nejkrásnější průplavy a celé vsi. V Kara-kumě zasypány jsou pískem stanice poštovní, stejně jako v evropském Rusku, na př. v Astrachani. V Sahaře zhusta bývají oasy ohroženy, i nelze pochybovati, že má tento postup písku veliký podíl na úpadku slavných oas egyptských. Dnes části oasy Charge jsou ohroženy dunou; před oasami alžírskými jen úsilí Francouzů duna zastavuje. Ovšem jsou také výjimky, že některé duna po celý věk nehýbou se s místa, slouží za ukazatele cesty a mají svá zvláštní jména. Člověk ovšem záhy snažil se brániti zhoubnému postupu dun. Hollanďanům podařilo se již v před. století zastaviti postup dun. Pro Francii, nehledíc k pokusům gascognským na poč. XVIII. stol., byly epochálními práce Brémontierovy od r. 1787, v nichž se zvláště za Napoleona III. horlivě pokračovalo, tak že na místě dřívějších pustin nalézají se dnes lesy, hlavně jedlí a dubu korkového, v ceně 25 mill. fr. Les u Daxu jest asi 25 hodin cesty dlouhý. Také na pobřeží německém dějí se podobné rozsáhlé práce. Avšak i v poušti lze s dunami bojovati; ukazujeme jen na př. na Ain Sefru (již. Orán), kde kapitán Godron osazováním smrků, robinií a vrb zastavil dunu hrozící pochovati čásť oasy. Někdy příroda sama postarala se o vegetaci a zastavení dun; tak na př. ještě r. 1332 byly na dunách u Médoku v již. Francii krásné lesy s množstvím jelenů a kanců. Nerozum je vykácel a dnes valí se tam moře písku. Celé pobřeží od Gdanska až k pevnosti Pilavě chránil krásný, výnosný les. Za Bedřicha Viléma I. zrušen, což vyneslo král. pokladu 200.000 dol. a Prusku škodu mnoha millionů. Podobné následky mělo kácení lesů v Hollandsku, Bretonsku, na březích Michiganu a j. Často maličkost bývá zde zkázonosna. Tak poražení jediného dubu mělo dle Staringa za následek vznik jedné z největších dun ve Frísech. Z rostlin, jež k osetí dun a k zastavení jich slouží, v přední řadě stojí (Ammophila arenaria), tráva až 1 m vysoká, jež v létě i v zimě uchovává svoji sílu, i když kořeny 6 m hluboko v písku se nalézají. Elymus arenarius, jehož také se užívá, má vadu, že listy jeho v zimě odumírají. Také nezarůstá tak hustě a pomaleji se šíří. Opadáváním listí utvoří se slabá vrstva prsti, načež dostavují se větší rostliny, jako Hippophaë rhamnoides, Carex arenaria s nesmírně dlouhými kořeny, Myrica gale, Empetrum nigrum, Salix repens, Rosa pimpinellifolia a j. Těmito pak bývají rostliny, jež první k upevnění dun sloužily, časem úplně vytlačeny. V tropech pečuje příroda sama o zastavení dun přímořských manglemi. Sám sebou přestává pohyb dun tam, kde končí vliv větru je vytvořivšího. Pro mnohé nízko položené země Evropy jsou duna užitečným ochranným valem proti vnikání moře, za nímž sladká voda v nich nashromážděná obyčejně tvoří řetěz bažin, slatin i jezer. Také v poušti, spočívají-li na půdě méně prosákavé, dávají duna často vznik silným, čistým pramenům. Celkem pokládati jest duna za zjev ryze moderní, ač se některým přičítá stáří pliocenní. Srv. Berendt, Geologie des Kurischen Haffs (Královec, 1869); Wessely, Der europ. Flugsand und seine Kultur (Vídeň, 1873); Senft, Im Reiche d. Sandes (»Gaeæ roč. XV.); Jordan, Physische Geographie der Libyschen Wüste (Kassel, 1876); Keller, Studien über die Gestaltung v.Sandküsten (otisk z »Zeitschr. f. Bauwese◁,1881); Zittel, Beiträge z.Geologie u. Palaeontologie d. Libyschen Wüste (Kassel, 1876); Riston, Les dunes mouvantes d'Ain Séfra (Paříž, 1890); Walther, Denudation in d. Wüste (Lipsko, 1891), Živa II. str. 68. Z cestopisů zvl. Blunt, Desor, Lenz, Loczy, Middendorf, Mušketov, Nachtigal, Převalsky, Richthofen, Rolland, Tschudi, Vatonne a j. Šv.

Související hesla