Duns Scotus Jan

, skotský františkánský teolog a filozof. Ve sporu o univerzália stoupenec realismu. V protikladu k Tomáši Akvinskému považoval vůli za svobodnou a nezávislou na rozumu (v Bohu je vůle shodná s jeho podstatou, tj. Bůh je absolutně svobodný). Soulad mezi filozofií a teologií předpokládaný Tomášem Akvinským není možný; většina teologických pravd je dosažitelná jen vírou a nemůže být vzhledem k nadpřirozenému původu filozoficky dokázána. Teologie má vést vůli k přijetí zjevené pravdy, předmětem filozofie je jsoucno jako takové. Autor De primo principio (O prvním principu), Opus Oxoniense (Oxfordské dílo), Opus Parisiense (Pařížské dílo).

Ottův slovník naučný: Duns Scotus Jan

Duns Scotus Johannes, mnich řádu františkánského, zaujímá v dějinách fllosofie středověké vynikající místo pro svou pochybovačnost o dogmatismu scholastickém.Tímto jeho stanoviskem vysvětluje se též přikládaný jemu attribut doctor subtilis, kterýmž věc sama spíše se značí, než pouhá jen zevnější forma bystré dialektiky. Rok jeho narození není určit (klade se mezi 1270 a 1275), aniž místo, snad narodil se v jižním Skotsku. Studoval v Oxfordě a byl tam učitelem theologie a filosofie Z poslání řádu svého odebral se r. 1304 do Paříže. Pobyv zde čtyři roky, poslán byl dále do Kolína n. R, aby i zde učil. Téhož však roku (1308), krátce po svém příchodu na nové působiště, náhle zemřel. – Jsa oddán pravé víře v církevně theologické nauky, jen skepticky přijímá argumenty, jimiž předměty víry mají býti dokázány. Jest dosti kritickým, že u něho proniká povědomí, kterak právě pro tuto okolnost, že nelze sehnati přesných důkazů, theologie není vlastně vědou, jako jsou mathematika, fysika, logika. Než pochybování toto víry jeho neumenšuje (nec fides excludit omnem dubitationem, sed dubitationem vincentem), ba hájil i neposkvrněné početí P. Marie jako předmět pouhé víry, jehož sám dogmatik Tomáš Akvinský neuznával. Nadpřirozený věroučný obsah theologie jest lidskému rozumu nepostižitelný. Jestli tedy D. S. obrací se proti správnosti uváděných důvodů, neobrací se jeho pochybnost k dokazovaným thesím. Rozumování, t. j. pokusům rozumu theoretického o těchto věcech, nevěří, ve věci samé však věří. Věcnou pohnutkou víry této jest jednak volné podrobení se autoritě církevní, jednak vůle boží. Pochybnostmi těmito, jež původně nikterak nebyly mířeny proti scholastice, připravován ovšem obrat v ní samé a stává se tento nový D. S-tem zahájený a po něm skotismus zvaný směr rovněž tak ve scholastice důležitým, jako thomismus, od něhož se odlišuje naprostým skepticismem v rozum theoretický. – Úhrnné vydání jeho spisů existuje toliko jedno: Joh. Dunsii Scoti opera omnia collecta (Lejda, 1639, 12 sv.); jako vydavatel uváděn bývá Lukáš Wadding, annalista řádu františkánského. Zb.

Související hesla