Dürer Albrecht

 (88.5kB - 393×330px)

, německý malíř a grafik. Činný v Norimberku. Cestoval po Itálii a Nizozemí; spojil tradice severské pozdní gotiky s novými italskými poznatky renesanční malby. Autor dřevorytů a mědirytů, teoretických spisů o perspektivě a teorii malby. V tvorbě, ovlivněné spiritualismem a fantastičností, se snažil o dokonalou malbu s vytříbeným koloritem a přesnou charakteristikou (Podobizna matky, řada autoportrétů, Růžencová slavnost, Adam a Eva, Čtyři apoštolové). Vynikající kreslíř (řada studií, náčrtů, volné kresby krajin, zvířat, květin a portrétů), autor precizních, složitě obsahově i kompozičně řešených grafických cyklů i samostatných listů (Apokalypsa, Melancholie, Rytíř, Smrt a ďábel, Velké a Malé Pašije). Posmrtně vydána práce o proporcích lidského těla.

Ottův slovník naučný: Dürer Albrecht

Dürer Albrecht, malíř a ryjec německý (* 21. kv. 1471 v Norimberce – † 6. dub. 1528 t.). Byl třetí z osmnácti dítek Albrechta Dürera rodem z Uher, který jako zlatník r. 1455 usadil se v Norimberce a pojal za manželku Barboru, dceru svého mistra Jeronyma Holpera. Dürer vstoupil záhy do dílny svého otce a již jako 15letý chlapec byl vyučen. Než záhy jevil zvláštní nadání pro kresbu a malířství; již r. 1484 kreslil podle zrcadla vlastní podobiznu (nyní ve Vídni ve sbírce Albertinské) a r. 1485 Madonnu s děťátkem a anděly (v berl. sbírce mědirytin. Otec s počátku nechtěl, aby syn oddal se zcela malířství, až konečně povolil jeho prosbám a r. 1486 Dürer vstoupil do učení k Michalu Wohlgemuthovi, tehdáž prvnímu malíři a ryjci norimberskému. Z učenických těchto let pochází pérová kresba Krajina (v museu brémském) a Tri lancknechti (v kabinetě brémském). Roku 1490 dal se na cesty, z nichž vrátil se až r. 1494. Před tím maloval ještě podobiznu svého otce (galerie Uffizií ve Florenci), sic velmi výraznou, ale prozrazující ještě silně vliv hranaté manýry Wohlgemuthovy, jejíž stop dlouho nemohl se zbýti. Neví se určitě, kde všude byl na první své cestě, ale jest jisto, že pobyl v Kolmaru u bratří zemřelého Martina Schongauera, že pracoval v Štrasburce a bezpochyby také v Augšpurce. Podobá se, že pronikl až do Benátek, jak dosvědčují dvě pérové kresby z těchto let (v Albertině), na nichž vliv Mantegnův a Belliniho je patrný. Po svém návratu do vlasti oženil se r. 1494 s Anežkou Freyovou. V tom čase maloval svou podobiznu (snad pro svou nevěstu, neboť drží na obraze tom v ruce máčku, eryngium, po něm. Mannstreue). Svou podobiznu vůbec velmi často maloval a kreslil, a na většině jeho větších obrazů jest jeho postava zcela nesouvisle s představeným dějem vyobrazena. Pověsť, že choť Dürerova byla Xantippou, nezdá se zakládati na pravdě. Dürer sám maloval několik jejích podobizen. K dílům mladším Dürerovým náležejí menší některé kresby, většinou kopie. Pozornost Dürerovu zaujímali tehdáž zejména dva malíři souvěcí Mantegna a Schongauer, jejichž díla Dürer horlivě sbíral a okresloval. Vedle toho však horlivě studoval přírodu, a velké sbírky umělecké v Evropě chovají množství jeho studií. Četné obrazy, téměř veskrze náboženského obsahu, nebo podobizny, maloval v tempeře a oleji, na dřevě a na plátně. Velmi důležitý jsou jeho kresby v nejrozmanitějších technikách, hlavní v Albertině ve Vídni, Britském museu v Londýně a v berlínské sbírce rytin. Není nijak možno podati seznam děl Dürerových jen poněkud úplný; uvádíme tudíž jen nejhlavnější. Do první periody, když se byl Dürer usadil samostatně v Norimberce r. 1497 a kdy na něho valně působil vliv učeného a duchaplného patricia Willibalda Pirkheimera, který téhož roku vrátil se z umělecké cesty po Italii, spadají: Podobizna jeho otce (1497 v Londýné, Sion House); vlastní podobizna (1498 v Madridě); podobizna Osvalda Krella (1499 v Mnichově); Madonna s dětátkem (t.); Sv. Šebastian a Sv. Antonín, provedeno pode vlivem Mantegnovým. Pod týmže vlivem vznikl obraz Herkules pobijí ptáky na jezeře Stymphalském. Díla ta vesměs jsou spíše podivná než pěkná a nedostává se jim původnosti. Dürer zabýval se mnoho kresbami pro dřevoryt (přes 200) a mědiryjectvím (přes 100); hlavní jsou dřevořezby Apokalypsa (16 listů), Život P. Marie (20 listů), Velké a malé pašije a mn. j. V mědiryjectví od r. 1500 udělal velký pokrok; hlavní práce toho druhu jsou: Adam a Eva (1502); Rodina satyrů (1505); Malé pašije (16 listů 1512 – 13); různé madonny, velký Herkules, Melancholie; Rytíř, smrť a čert a mn. j. Všecky tyto práce vynikají energickou kresbou. pevným rydlem a velkou fantasií. Originálnost Dürerova jako malíře projevuje se teprve 1500 na obraze Pohřeb Kristův (Mnichov, Pinakotéka, pozdější variant téhož jest Oltář Holzschuherův v Norimberce) a v triptychu zvaném Oltář Baumgartnerův; první z nich jest sice ještě malován v pathetických tradicích starého umění německého, ve druhém však již poprvé užil Dürer pro Pannu Marii jemné a půvabné postavy dívčí, krásné spíše výrazem čisté duše než pravidelností neb elegancí tahů. Slavná jest vlastní jeho podobizna z r. 1500 s dlouhými až na ramena splývajícími vlasy.V obraze Panna Maria kojící Ježíška (1503, vídeň. Belveder) jeví se vliv ryjce Jacopo de Barbari z Benátek; stejně v řadě kreseb: Pašije (zvané zelené, dle papíru, na němž jsou kresleny, z r. 1504) a jinde; z r. 1504 pochází krásné Klanění se tří králů ve flor. Uffiziích. R. 1505, podporován jsa Pirkheimerem, podnikl druhou cestu do Benátek, kde tehdáž byli činni Tizian, Giorgione, Palmavecchio, zejména však Giovanni Bellini a kde Dürer poznal krásné formy a skvělý kolorit mistrů italských. Sdružení německých obchodníků (Fondaco dei Tedeschi) objednalo u něho obraz Vzývání P. Marie, známý pode jménem Růžencová slavnost. Obraz ten, na němž je vyobrazena Svatá Panna s děťátkem na kolenou, obklopena jsouc světci a korunujíc růžovým věncem císaře Maxmiliána a papeže Julia II., koupil později císař Rudolf II. a dal zanésti několika silnými muži do Prahy. Obraz, jeden z hlavních od Dürera malovaných, již valně restaurovaný, je nyní majetkem kláštera Strahovského v Praze. Mimo to maloval Dürer v Benátkách: Kristus mezi učenci (gal. Barberini) a Kristus na kříži, obraz velmi jemně provedený (v Drážďanské obrazárně). R. 1507 vrátil se Dürer do Norimberka, ačkoliv v Benátkách nabízela mu rada městská 200 dukátů ročně, usadí-li se tam. Dürerovi však nelíbilo se v Benátkách na dlouho; měltě stálé boje s mistry italskými. Během této doby rozvinul Dürer svou činnost mistrovskou. Tak zvláště krásny jsou postavy Adama a Evy v životní velikosti, prodchnuté italským smyslem pro lepé formy. Z tří známých exemplářů (v Madridu, Florenci a Mohuči) jest asi první původní. R. 1508 maloval pro kurfiršta saského Bedřicha Moudrého Mučennictví desíti tisic křesťanů (ve víd. Belvederu), následujícího roku Nanebevzetí Panny Marie, triptychon, obecně známé pod jménem Hellerův oltář, poněvadž bylo pracováno pro kupce Hellera. Obraz ten byl zničen r. 1673 při požáru zámku mnichovského, a jen museum frankfurtské má zdařilou kopii od Pavla Juvenela. Z r. 1511 pochází proslulý obraz Sv. Trojice (víd. sbírky císařské), nejlépe zachovaný ze všech Dürerových; z r. 1510 obraz Karla Velikého a cisaře Sigmunda pro radnici norimberskou (nyní v tamějším germ. museu), z r. 1512 Madonnu s nakrojenou hruškou, perla vídeňské sbírky, kdežto Madonna s kosatcem v pražském Rudolfinu není vlastní prací Dürerovou. – Od r. 1512 Dürer, nejsa spokojen s výsledky své činnosti, ochabnul ve své produkci; obrazy, které maloval do r. 1520, nerovnají se dřívějším. Teprve když po cestě do Nízozemska 1520 – 21 byv nadchnut mistry vlámskými, chopil se práce znova a s větším úsilím. Pro císaře Maxmiliána kreslil dle údajů císařského rady Stabia dřevorytinu známou pode jménem Kaiser Maxmilian’s Ehrenpforte, největší, která existuje (3,6 m vys. 2,9 m šir); také 24 listů triumfálního průvodu Maxmiliánova jest jeho prací; r. 1515 ozdobil 45 listů modlitební knihy téhož císaře rozkošnými pérovými kresbami; r. 1516 maloval podobiznu svého učitele Michala Wohlgemutha. Před tím již dopisoval si s Raffaelem, kterému poslal r. 1514 darem svoji podobiznu; Raffael se mu odvděčil několika kresbami (jedna z nich v kabinetě arcikn. Karla ve Vídni). V Nízozemsku byl Dürer přijat s okázalými poctami, zvláště v Antverpách, a seznámil se s Erasmem Rotterdamským a j. Ač rada antverpská nabízela mu 300 zl. ročně a chtěla mu darovati dům, přece nezůstal. Po návratu svém pak, v posledních létech svého života, maloval podobiznu starce (Louvre); podobiznu Klebergerovu (ve Vídni); proslulou podobiznu Holzschuherovu (v Berlíně) a posléze nejmohutnější své dílo dvě tabule s postavami Sv. Jana a Petra, Pavla a Marka v životní velikosti; toto dílo známé pod jménem »čtyř apoštolů« nebo »čtyř letor» daroval mistr (ovšem za odměnu 100 zl.) radě města Norimberka, odkud přešlo do mnich. Pinakotéky. – Dürer sám mnoho přemýšlel o pravidlech svého umění a jeho theorii. Vydal pak o tom Underweysung der messung mit zirckel vnd richtscheydt (Norimb., 1525), v níž obsažena jsou pravidla o perspektivě, o stínování těles, ke kterémuž účelu vynašel také zvláštní stroj. Dále sepsal první něm. dílo o stavbě pevnostní: Etliche vnderricht zu befestigung der Statt, Schloss und Flecken (t., 1527), v němž vyložil několik originálních a cenných ideí, jež provedeny byly dílem při opevnění Norimberka, Vídně a Padovy, ale náležitého ocenění došly až v našem věku. Teprve po jeho smrti (1528) vyšel hlavní jeho spis o 4 knihách o lidské proporci: jiné spisy zůstaly netištěny. Němci považují Dürera právem za svého největšího výtvarného umělce, jehož sláva již za jeho živobytí byla daleko rozhlášena; proto byl také jeho vliv na německé malířství ohromný, k čemuž nejvíce přispěly jeho dřevořezby a mědirytiny. Chceme-li jeho velikost správně oceniti, musíme míti na paměti, na jakém stupni stálo německé malířství před Dürem u přirovnání k italskému; Dürer neměl v Norimberce tak krásných žen a mužů za modely jako jeho velcí současníci v Italii; také bylo u Němců umění mnohem méně váženo a podporováno než u Italů; a přece vyrovná se Dürer hloubkou myšlének, bohatostí fantasie a ryzí uměleckou povahou největším umělcům světa – Srov. Heller, Das Leben u. Wirken A. Dürer-’s (Lipsko, 1831, 2 sv.); von Eye, Leben und Wirken A. Dürer-'s (Nordlinky, 1869); A. v. Zahn, Dürer-'s Kunstlehre und sein Verhältniss zur Renaissance (Lipsko, 1866); R. v. Retberg, Dürer-'s Kupferstiche, Holzschnitte etc. (Mnichov, 1871); W. Schmidt, Dürer v Dohmeho »Kunst u-Künstler«; Oeuvre d’A. Dürer reproduit et publié par Armand Durand, texte par George Duplessis (Paříž, 1877); Colvin Sidney, A. Dürer His teacher. his revals, his scholars (Portfolio, 1877); Wauvermans, A. Dürer, son oeuvre militaire (Brussel, 1880); Ch. Ephrussi, Les dessins d'A. Dürer (Pař., 1882); Leitschuh, A. Dürer-'s Tagebuch der Reise in die Niederlande (Lipsko, 1883); Thausing, Dürer (t., 1884); Neuwirth, A. Dürer-'s Rosenkranzfest (t., 1885); Kauffmann, A. Dürer und seine Werke(Freibg.i.Br.,1887);Lippmann,Handzeichnungen Dürer-'s (1888); A. Springer, A. Dürer (1892).

Související hesla