Dynamika

, pohybovost, síla;
1. astronomie dynamika stelární, nauka o pohybu hvězd a hvězdných soustav;
2. fyzika obor mechaniky studující příčiny pohybu těles a hmotných prostředí; zkoumá vztah mezi pohybem a silami, které jej vyvolávají;
3. hudba zvuková intenzita hudební skladby; odstupňování síly tónů jako výrazový prostředek. Označuje se italskými termíny a grafickými značkami, např. pp – pianissimo, velmi slabě; p – piano, slabě; mf – mezzoforte, středně silně; f – forte, silně; ff – fortissimo, velmi silně; ‹ crescendo, zesilovat; › decrescendo, zeslabovat.

Ottův slovník naučný: Dynamika

Dynamika, čásť mechaniky jednající o pohybu těles a hybných silách (opak statiky). Vzhledem k povaze těles, jež jsou pevná, tekutá nebo vzdušná, rozpadává se dynamika na dynamiku těles pevných, dynamiku v užším slova smyslu (geodynamiku), na dynamiku těles tekutých (hydrodynamiku, hydrauliku), dynamiku těles vzdušných (aérodynamiku čili pneumatiku).

Dynamika atmosféry jedná o zákonech, jimiž se řídí pohyby vzduchové na povrchu zemském. Kdežto se aérodynamika obírá pohyby plynů vůbec, jedná dynamika atm. výhradně jen o pohybech vzduchu čili o »cirkulaci atmosfery«. Udává příčiny a vznik, směr a sílu proudů vzduchových, vyskytujících se buď po různu nebo v celých soustavách, v oborech barom. minim a maxim, tak zvaných cyklonech a anticyklonech. Ag.

Související hesla