Dýňovité

, tykvovité, Cucurbitaceae – čeleď dvouděložných rostlin z řádu dýňokvětých. Zahrnuje asi 105 rodů s 900 druhy, rozšířenými většinou v tropech a subtropech, vzácně zasahují až do mírného pásma. Dýňovité jsou jednoleté až vytrvalé, jednodomé nebo dvoudomé byliny. Mají popínavé nebo plazivé, měkce až pichlavě chlupaté či olysalé lodyhy. V paždí listů často vyrůstají úponky. Květy jsou jednopohlavné, pravidelné, žluté nebo bílé, tyčinky nitkami srůstají. Plod je bobule, dužnatá, masitá, houbovitá nebo vysychavá. V Evropě jsou původní jen dva rody (tykvice, Ecballium, a posed, Bryonia). Mnohé druhy patří mezi staré kulturní rostliny, např. lubenice zvaná vodní meloun (Citrullus lanatus), lufa (Luffa cylindrica), okurka (Cucumis sativus). Dýně obecná neboli tykev (Cucurbita) pochází z tropické Ameriky a pěstuje se pro bobule těžké až 60 kg a měřící 0,8 m. V ČR se pěstuje např. turek (convar. pepo) s velkými kulovitými plody, patizon s diskovitými plody (convar. patisonnina), tykvička s okrasnými vysychavými plody (convar. microcarpina) a další.

Ottův slovník naučný: Dýňovité

Cucurbitaceae [kukur-], dýňovité. řád rostlin srostloplátečných (Sympetalae), nejčastěji jednoleté byliny, poléhavé nebo pomocí úponků popínavé. Listy v pořádku 2/5, jednoduché, mnohdy rozeklané nebo laločnaté, s nervy synpodiálně se rozdělujícími. Květy pravidelné (řídce slabě zygomorfické), jednopohlavné, výjimkou obojaké. Kalich a koruna 5četné, v dolejší části číškovitě dohromady srostlé. Hořejší nesrostlý díl koruny prosto-nebo srostlolupenný; tyčinek v základě 5, obyčejně dvě a dvě srostlé a pátá volná, prašníky často vinuté. Semenník zpodní, nejčastěji trojpouzdrý, pouzder mnohovaječných, čnělka sloupkovitá, se 3 často rozeklanými bliznami. Plod obyčejně bobule uvnitř šťavnatá, mnohosemenná, zevně korovitá; semena bezbílečná, s kožovitým osemením. Dyňovité jsou v morfologickém i biologickém ohledu dosti zajímavy. Jsou to byliny šťavnaté, zřídka, tak u rodu Dendrosicyos na Sokotře domácího, vzrůstu stromovitého, ale pak jest jejich kmen dužný, košťálovitý. Obrovské bobule jejich náležejí k největším plodům rostlinstva. Těžkého ovoce toho, vážícího často několik centů, nesnesla by šťavnatá a slabá lodyha, proto lodyhy dyní poléhají a plody spočívají na zemi, nebo zachycují se větve lodyžní pomocí úponků na pevných předmětech. Úponky ty rozličně v pravo, v levo se stáčejí, jsou jednoduché nebo větvité, velmi citlivé. Jindy jen jako drápy na předměty se zavěšují neb i v trhlinách kůry místo ku připevnění si vyhledávají. O morfologickém významu úponek dyňovitých mnohé spory vedeny, i celé složení rostliny jest dosti nesrozumitelné. Vynikajíť úponky, pokračovací větev, květy samčí a samicí a list mnohdy z jednoho místa. Celkem se však pravdou potvrzuje, že úponka jest útvarem osním, jehož části (větve úponek) jsou přeměněny v listy, neboť někdy větve úponek postupně se přeměňují v list. Svazky cevní jako výjimkou jsou dvojstranné (bicollaterální). Tyčinky mají mnohdy prazvláštní tvar, jejž nesnadno vysvětliti. Nejčastěji ovšem opakuje se ten případ, že dvě a dvě srůstají v jedno, ale při tom podivným způsobem každý díl prašníku otvírá se jen jedinou skulinou, ač theoreticky předpokládáme dva pytlíčky prašní. Jinde prašníky srůstají vůbec dohromady, jsou sem tam stočeny a i v oddíly přetrhovány. U rodu Cyclanthera máme konečně podivné skupení tyčinek (androceum) v podobě sloupku, na jehož konci nalézají se dva terčovité prašníky nad sebou, oba posléze kruhovitou, společnou štěrbinou se otvírající. Semenník a později plod bývá nejčastěji trojpouzdrý, semenice (placenty) ze středního úhlu vynikající jsou tak mohutné a ve dva díly rozdělené, že spatřujeme semena v plodu v 6 řadách až ku samým stěnám pouzder pošinuta. Památné jest mocným tlakem šťav v plodu způsobené vystřikování a vymršťování semen u druhův Ecballium, Elaterium a Cyclanthera explodens.

Systematikové kladou dyňovité na různá místa v systému. Nalézáme je zařaděny vedlé řádu Passifloraceae a vedlé řádu Campanulaceae, od nichž však mimo jiné závažné znaky liší se hlavně již nedostatkem mléčných šťav. Nejlépe skoro příbuzenství své prozrazují s řády Begoniaceae nebo Loasaceae.

Dyňovité jsou řád rozsáhlý, čítající přes 500 druhů. Rozšířeny jsou po celé zemi, nejhojněji však v tropech, řídčeji v teplých mimotropických krajinách. a v chladných pásmech scházejí úplně. Již v Čechách nemáme žádného domácího druhu a v Evropě jižní jsou rozšířeny toliko rody Ecballium a Citrullus Coloeynthis vedlé evropské Bryonie.

Mnohé kulturní druhy snadno zdivočují a tak se přihází, že obecně pěstované dyňovité rostliny stávají se v zemích vzdělaných kosmopolitickými.

Užitek v praktickém životě poskytují dyňovité velmi značný. Známy jsou vůbec jedlé plody okurek, melounův, arbusů; jádra z plodů dávají olej. Některé plody jsou důležitým léčivem. Velké dyně jsou potravou dobytku. z druhů Lagenaria a j. robí se nádoby, z rodu Luffa houby a tkanivo, jiné pěstují se pro ozdobné plody v zahradách (turky).

Nejznámější rody rozdělují se takto: A. Prašník splynulý v souvislý prsten, kruhovitou štěrbinou pukající: Cyclanthera. – B. Prašníky v souvislý prsten nesplynulé. a) Nitky tyčinek volné nebo jen dole srostlé: α) Tyčinek 5, řídce 4: Fevillea, Zanonia, Thladiantha. β) Tyčinky 3, řídce 2. – I. Prašníky rovné nebo málo ohnuté: Wilbrandia, Melothria, Corallocarpus, Anguria, Gurania, Cucurbitella, Sieydium, Telfairia. II. Prašníky do S nebo do U stočeny. – 1., Semena vodorovná, četná. – * Koruna kolovitá. – † Cípy korunní celé: Acanthosicyos, Momordica, Luffa, Bryonia, Ecballium, Citrullus, Cucumis, Benincasa, Trochonieria, Lagenaria, Peponia, Adenopus. †† Korunní cípy rozdřípené: Trichosanthes. ** Koruna zvonkovitá: Sicana, Cucurbita. 2. Semena přímá, 1 – 4 v pouzdrech: Abobra, Cayaponia. b) Nitky tyčinek srostlé v jeden sloupek: Coccinia, Echinocystis, Hanburia, Elaterium. Scchium, Sicyos Vský.

Související hesla