Džinismus

, indický náboženský a filozofický systém založený v 6. – 5. stol. př. n. l. Vardhamánou Mahávírou, zvaným Džina (Vítěz). Džinismus vycházel z filozofických představ upanišad; proti bráhmanskému ritualismu spojenému s přinášením krvavých obětí postavil požadavek neubližování živým tvorům (ahinsa). Džinismus odmítá dělení společnosti na kasty a neuznává autoritu véd, čímž se staví mimo rámec hinduismu. Podle džinismu jsou živé bytosti i přírodní živly obdařeny dušemi (džíva), jež jsou k hmotnému tělu a světu připoutány karmou. Ta je chápána jako jemná hmota ulpívající na duši; vzniká z egocentrického konání a způsobuje nová zrození (sansára). Postupné odstraňování karmy pomocí askeze a meditace může trvat i řadu životů; zcela očištěná duše dosáhne osvobození z koloběhu převtělování (viz též mókša). Džinistická náboženská obec (sangha) se skládá z mnichů, mnišek a laiků. Kanonické texty, tzv. ágamy, původně tradované pouze ústně, byly zapsány až v 5. stol. n. l. Již ve 4. – 3. stol. př. n. l. došlo k rozdělení obce na dvě sekty, opírající se o své vlastní verze kánonu: digambarové (vzduchem – prostorem – odění) praktikují extrémní formy askeze a nenosí ani oděv, švétámbarové (bíle odění) zaujímají umírněnější stanoviska. Džinisté vykonávají obvykle profese, při nichž nedochází k usmrcování ani i jen k mimoděčnému ubližování živým tvorům; mj. i proto jsou činní zejm. v obchodu a bankovnictví, budují a spravují útulky a nemocnice pro stará a nemocná zvířata ap. Díky své soudržnosti a ekonomické síle mají v soudobé Indii větší vliv, než jaký by odpovídal jejich počtu (asi 3, 6 mil. osob, 1990).

Související hesla