Ebro

, řeka v severním Španělsku; délka 909 km. Pramení v Kantaberském pohoří, vlévá se do Středozemního moře. Protéká Aragonskou nížinou (viz též Aragonská kotlina), na dolním toku se prořezává Katalánským pohořím. Z řek Pyrenejského poloostrova má největší průtok (563 m3 /s). Nevyrovnaný vodní stav, nesplavná.

Ottův slovník naučný: Ebro

Ebro (lat. Iberus), největší řeka ve Španělích, v oblasti středomořské. Úvodí její, uzavřené na sev. Pyrenejemi a horami Kantaberskými, již. Iberským pásmem, má tvar troj. úhelníka, jehož vrchol blízek je okeánu Atlantskému; základnu tvoří středomořské pobřeží Katalonie. Majíc rozsah 99 000 km2 uzavírá v sobě starou Navarru a Aragonii a čásť Katalonie. Řeka protéká takřka středem území toho, směrem od sev.-záp. k jihových., tvoříc veliké množství záhybů. Ebro pramení se na vysoké planině stupňoviny Reinosské u Torre de Fontibre, ve výši 847 m, sotva 50 km od okeánu Atlantského. Jako horská bystřina ubíhá 30 km směrem vých., na to obrací se k jihu, blíže se na 18 km řece Pisuerze, potom znova k východu. U Mirandy de Ebro má výšku jen 440 m. Proraziv hory Obarenské a zachovávaje odtud stále směr jihovýchodní, vine se líně úrodnými nivami Riojy a pustou stepní krajinou k Logroñu. Zde zakaluje se jeho voda stepní slínovitou půdou, nabývajíc své charakteristické šedožluté barvy. Přijmuv blíže Calahorry mocné přítoky Agu a Argu, zvětšenou Aragonem, vstupuje Ebro nad Tudelou do svého dolního bassinu, 20 000 km2 veliké nížiny dolnoaragonské, kdysi vnitrozemského moře, jež dnes až na údolí řek a potoků a půdu průplavy zavlaženou jest suchou, jednotvárnou stepí U Zaragozy (184 m výš.) dělí se v několik ramen, které však v létě nemají vody. Horské výběžky severovalencijské stupňoviny nutí jej od stoku s Aguasem obrátiti se k východu a k severovýchodu, i vine se tak ve velikých oklikách kol Caspy (96 m) k Mequinenze (52 m). Zde zmohutněv přítokem Segre, obrací se k jihu a proráží přímo mocné horské pásmo severovalencijské stupňoviny, tvoře hluboké, malebné údolí-Nad Tortosou opouští hory a vine se klidně širokým proudem krásnou Huertou de Tortosa až k Ampostě. Tu počíná se jeho delta, nízký poloostrov, tvaru trojúhelníkového 24 km do moře vybíhající, skládající se z naplaveného písku a bahna, pokrytý močály a pustý, jejž řeka třemi rameny proráží. – Délka Ebra v celém rozvoji udává se rozličně: 712 – -868 km, v přímé čáře od pramene k ústí 497 km. Šířka jeho není poměrna jeho délce a nad to mění se neobyčejně. Vodou jest bohat, než přes to hodí se málo pro plavbu lodní, kterou hojné peřeje a mělčiny znesnadňují. Pro menší lodi jest splavným již u Logrońa; teprv od Tortosy jest přístupen lodím mořským, ale jen za vysokého stavu vody. K usnadnění navigace proražen byl proto 8 km dlouhý průplav z Amposty do San Carla de la Rapita v zátoce Los Alfaques. Mimo tento dává Ebro vodu ještě dvěma průplavům zřízeným hlavně k zavodňování kraje. Je to Canal imperial, též Aragonským průplavem zvaný, a Taustský průplav. První počíná se 5 km pod Tudelou na pr. bř. Ebra, z něhož béře za vteřinu 14 m3 vody, a jde, velikolepě jsa stavěn, po imposantních mostech přes propasti řeky a údolí, až pod Zaragozu. Je to dílo počaté císařem Karlem V., bohužel nedokončené. Menšího významu je Taustský průplav jdoucí po levé straně Ebra. Hlavní přítoky Ebra jsou na levé straně Aragon, Gállego a Segre, na pravé Jalon a Guadalope. Z nich jen Segre v dolním toku je pro menší lodi splavným. V dolním toku přijímá Ebro hojně potoků se slanou vodou, t zv. »salados«. Pkř.

Související hesla