Edice


1. vydání díla (knih, hudebnin) tiskem;
2. soubor publikací vydaných podle jednotných výběrových kritérií (spisy určitého autora, řada biografií ap.);
3. výsledný text díla připravený textologem (editorem) k vydání; podle účelu a zaměření se rozlišuje edice dokumentární (faksimile, diplomatické vydání, přetisk, reprint) a edice kritická (vědecké nebo čtenářské vydání). Výsledkem vědecké edice, která pracuje s variantami a komentáři, má být kanonický text, který je normou pro jednodušší čtenářské vydání. Ediční technika se vyvíjela od 16. stol. zvláště s rozvojem pomocných věd historických, od 19. stol. se zdokonalováním typografické a reprodukční techniky. Ediční zásady v Čechách prakticky propracoval Gelasius Dobner (Monumenta historica Bohemiae).

Ottův slovník naučný: Edice

Edice (lat. editio). vydání.

Edice v právnictví jest vydání listin k nahlédnutí tomu, kdo na něm právní zájem má (editio documentorum). Závazek k edici zakládati se může na právu hmotném aneb processuálním. V prvějším sluší zejména vytknouti vlastnictví, resp. spoluvlastnictví, nebo důvod obligační, jako societas, mandát atd. K platnosti dlužno nárok takový přivésti žalobou. V oboru práva processuálního zná naše právo povinnost k edici pouze v řízení bagatelním (§ 38. bag. ř.) a v příčině obchodních knih (čl. 37. obch. zák.). V říz. bag. může soudce k tvrzení důkaz vedoucího, že se listina pro důkaz důležitá nalézá v rukou odpůrcových, tomuto předložení její naříditi. Popírá-li odpůrce držbu listiny, může soudce vyslechnouti jej jako svědka o této okolnosti a o tom, zdali snad, aby důkaz zmařil, listinu neodstranil anebo neučinil neschopnou užití. Odepřel-li odpůrce vydati listinu, jejíž držbu doznává, nebo odepřel-li přísežnou výpověď v příčině listiny, jejíž držbu popírá, jakož i když z výpovědi jeho na jevo vychází, že listinu vskutku zúmyslně odstranil anebo nepotřebnou učinil, rozhodne soudce, uváživ veškeré okolnosti, volně o tom, zdali tvrzený obsah listiny za prokázaný pokládati sluší čili nic. Dle čl. 37. obch. z. může soudce během sporu k žádosti strany naříditi předložení knih obchodních odpůrcových k důkazu o tom, že knihy tyto mají obsah stranou tvrzený. Dlužno tedy knihu pojmenovati a určitý obsah její tvrditi. Odepře-li odpůrce knihy předložiti, pokládá se druhou stranou tvrzený obsah za prokázaný. Totéž platí proti tomu, kdo knih obchodních nevede, nebo je před uplynutím desíti roků zničí. K edici přidržen býti může obchodník plného i neplného práva (§ 7. úv. zák. k obch. zák.). Ustanovení o obch. knihách vztahují se ostatně ku všem spisům v čl. 28. obch. z. uvedeným, tedy na přijaté dopisy a kopie dopisů odeslaných. V řízení trestním všeobecně uznána jest povinnost k vydání všelikých věcí, tedy i listin pro trestní řízení důležitých (§ 143. tr. ř.). Odepře-li majitel vydání a zůstala-li prohlídka domovní bez výsledku, lze užiti donucovacích prostředků (pokuty do 50 zl. a při delším zdráhání a ve věcech důležitějších i vězení do 6 neděl). – Právo římské znalo žalobu o vydání (actio ad exhibendum). Žaloba tato vztahovala se také k listinám. Zejména v příčině testamentu zavedeno bylo interdictum de tabulis exhibendis (43. 5. Cod. 8. 7.). V soudním řízení zná již též římské právo (L. 5. 6. 8. Cod. 2. 1.) povinnost k edici listin, jež se v obecnoprávní praxi daleko přes původní povinnost k exhibici rozšířila. Šikl.

Související hesla