Eduard III.

, anglický král od 1327 z rodu Plantagenetů; syn Eduarda II. Za jeho panování došlo k dalšímu omezení moci církve a posílení parlamentu. Po vymření hlavní linie Kapetovců 1328 se jako vnuk francouzského krále Filipa IV. Sličného snažil uplatnit dědické nároky na francouzský trůn, které spolu se spory o Flandry a anglické lenní državy ve Francii přerostly ve stoletou válku. Po počátečních úspěších (vítězství u Kresčaku 1346 a u Poitiers 1356) uzavřel 1360 mír v Brétigny, avšak na sklonku života v důsledku hospodářských obtíží a morových epidemií dobytá území ztratil.

Ottův slovník naučný: Eduard III.

Eduard III., král anglický (1327 – 1377), syn a nástupce před. Zmatků, jež počátkem vlády jeho zmítaly říší anglickou, využili Skotové, a r. 1328 musil mladý král zemi jejich uznati državou samostatnou a vládce jejich Roberta Brucea propustiti ze svazku vasallského. Mortimer, jenž jako milec královny matky k Eduardovi zpupně se choval, zajat i odsouzen na šibenici jako »zrádce«, Isabella pak vypovězena ode dvora. R. 1329 zemřel Robert Bruce a proti synu jeho, nezletilému Davidovi, domáhal se koruny skotské Eduard Baliol, syn krále někdy Jana Baliola. Eduard, jemuž se dal ve vasallství, upevnil ho ve vládě vítězstvím nad Skoty u Halidon-Hillu. David Bruce odešel do Francie, kdež se ho ujímal král Filip VI. Týž panovník ujímal se ve Flandřích hrab. Ludvíka proti mocným a bujným městům tamním, jež zase podporoval Eduard, čině tak i z příčin obchodních, antě vývoz anglické vlny do Flander statkářům anglickým hlavním byl pramenem důchodů. Francie vinula k sobě Skotsko, Anglie zase Flandry, a tím odvěké nepřátelství mezi oběma národy znova se podnítilo. Eduard pak, ana válka vůbec byla nezbytna, vytasil se ještě i s nároky ke trůnu fracouzskému, hlásaje, že jako syn Isabelly, dcery Filipa Sličného, tudy jako potomek starší větve dynastie Kapetovy, lepší k němu právo má než Filip VI, jenž pochází z větve mladší, z rodu Valoiského. R. 1340 přijal titul krále francouzského a ve znaku spojil lilie s leopardy. K stavům pak francouzským učinil provolání, že hodlá dobyti mečem, oč za nezletilosti byl připraven od Filipa z Valois. Válka, jež tudíž vypukla, táhla se po více než sto let, přerušována jsouc, hlavně z nedostatku peněz na straně obojí, častými příměřími. R. 1340 loďstvo francouzské poraženo u Sluysu. R. 1342 David Bruce vrátil se do Skotska, odkudž Baliol musil utéci. R. 1346 (26. srpna) Eduard III. a syn jeho »Černý princ«, majíce děla a výtečné lukostřelce, porazili Francouze u Kreščaku (Crécy), kde padl i český král Jan Lucemburský, pomáhaje Filipovi VI. V krátce potom (17. řijna) David Bruce poražen a zajat u Nevils Crossu a odveden do Toweru. Roku 1347 dobyto město Calais, »klíč Francie«, jehož po 11 měsíců proti Eduardovi hájil rekovný Eustach de Saint Piérre, a sláva krále anglického tak byla veliká, že mu odpůrci Karla IV. podávali i korunu německou. Avšak Skotové, podněcováni jsouce od Francouzů, v odporu setrvali, a to i když Baliol (1356) koruny se vzdal ve prospěch Eduardův.Král anglický porozuměl, že jich nezkrotí, dokud nepokoří spojencův jejich, i vystrojil tedy r. 1356 novou výpravu do Francie. Černý princ porazil Francouze (19. září) u Maupertuis nedaleko Poitierů i zajal krále jejich Jana Dobrého. Tehdy Skotové se poddali, David Bruce propuštěn ze zajetí a uznal nad sebou vrchní vládu Eduardovu. R. 1360 pak Francie donucena k míru v Brétigny (8. kv.), jímž Eduardovi postoupeny Calais, Gascogne,Guienne a Poitou jako državy samostatné, na koruně francouzské již nezávísející, a výkupné za Jana Dobrého umluveno na 3 mill. dukátů (escuz d'or). Avšak pánové francouzští, kteří měli léna v zemích odstoupených, zpěčovali se Eduardovi holdovati, a nástupce Jana Dobrého Karel V., využívaje toho jakož i Eduardova stáří a churavosti Černého prince, roku 1369 vypověděl válku. V odvetu Eduard přijal opět titul krále francouzského, jehož se byl odřekl v Brétigny, ale nic mu to nepomohlo. R. 1374 náleželo mu ve Francii mimo Calais, Bayonne a Bordeaux jen ještě několik hradů, a ježto nový král skotský Robert Stuart, sestřenec a nástupce Davida Brucea, byl mu nebezpečný, ujednal r. 1375 s Karlem V. příměří. Zlořády v církvi tehdy panující působily, že v Anglii zrovna jako v Čechách lid i šlechta se jítřili proti duchovenstvu. John Wiclif nazýval papeže antikristem, a když Urban V. naléhal, aby Anglie opět odváděla daň, ku které se byl sv. Petru zavázal Jan Bezzemek a jejíž placení bylo zastaveno od krále Eduarda I., parlament prohlásil zcela rozhodně, že se platiti nebude a král Jan že nikterak neměl práva zavázati se k povinnosti tak ponižující bez svolení stavů. EduardIII. byl velkým ctitelem krásného pohlaví a po smrti královny Filippy byl otrokem Alice Perrersovy, kteréž nepropustil, ani když parlament se o to zasazoval. Založil také řád podvazkový.

Související hesla