Elejská škola

, eleaté – řecký předsokratovský filozofický směr vzniklý na přelomu 6. a 5. stol. př. n. l. v jihoitalském městě Eleji. Předchůdcem elejské školy Xenofanés z Kolofónu, vlastním zakladatelem jeho žák Parmenidés, jenž ryze spekulativními úvahami dospěl k názoru, že je pouze jediné bytí, které je neměnné, homogenní, souvislé a nedělitelné a které nemá žádný reálný protiklad (nebytí není). Veškeré poznatky o změnách ve světě, jak je poskytuje smyslové vnímání, jsou proto pouhým zdáním (doxa); pravdu může poznat jen rozum. Parmenidovo učení obhajovali a dále rozvíjeli jeho žáci Zénón z Eleje a Melissos ze Samu. Eleatské názory o bytí jako dokonalé neměnnosti a o nespolehlivosti smyslového poznání i způsob jejich odůvodňování významně ovlivnily další vývoj řecké filozofie a dialektiky (viz též logika antická).

Související hesla