Eliška Přemyslovna

, česká královna (korunovace 7. 2. 1311); dcera Václava II., manželka Jana Lucemburského (od 1310), matka Karla IV. Po vymření Přemyslovců druhá nejstarší z žijících dcer Václava II. Manželství s Janem Lucemburským postupně ztroskotalo, příčinou byla mimo jiné vládychtivost Elišky Přemyslovny. Dožila v ústraní, odloučena i od svých dětí Václava (Karla IV.), Jana Jindřicha a čtyř dcer.

Ottův slovník naučný: Eliška Přemyslovna

Alžběta: ., manželka krále Jana (*20. ledna 1292), dcera Václava II. z manželství s Gutou Habsburskou. Po smrti otcově r. 1305 odevzdána k vychování jeptiškám u sv. Jiří, kde teta její Kunhuta byla abatyší, ale r. 1306 z rozkazu krále Rudolfa vystěhována z hradu pražského a vykázáno jí obydlí ve městě. Když po krátkém panování Rudolfa Habsburského dostal se ku vládě v Čechách svat její Jindřich Korutanský, manže starší sestry její Anny, žila Alžběta opět při dvoře královském. Avšak Jindřich za krátko ukázal se ku vládě neschopným, a tu panstvo české obrátilo zření své k Alžbětě, která byla něžnými mravy svými i neobyčejnou probuzeností ducha získala náklonnost všech, kdož měli příležitost pozorovati tiché, pilné a pobožné její živobytí. Manželé královští, jakmile přicházely nové snahy panstva Jindřichovi odporného poněkud na jevo, vzali Alžbětu v podezření, jako by se účastnila zámyslů jim protivných. Od té doby potkávala se od nich vždy s větším protivenstvím a zanechávána schvalně v rozličném nedostatku. Ba král Jindřich z návodu svých rádců chtěl dokonce Alžbětu přinutiti ke sňatku se šlechticem českým, pánem z Bergova, aby mu přestala býti nebezpečnou. Tomu však postavila se Alžběta na odpor s velikou odhodlaností, pročež z rozkazu králova přestěhována ode dvora do příbytku ve městě a držána tu v počestném vězení. Dne 28. května 1310 přispěním Jana z Vartenberka potají uprchla do Nimburka, aby unikla úkladům. které prý se proti ní strojily, ale po měsíci 29. června přivezena zpět do Prahy, kde téhož dne konán sněm, na němž jednalo se veřejně o povolání nového krále. Z usnesení sněmu vypraveno poselstvo ve jménu země ku králi římskému Jindřichovi VII., aby Janovi, synu jeho tenkráte 14letému, podalo koruny české s rukou Alžbětinou. Na počátku srpna vrátili se poslové dobře pořídivše do Čech a ihned činěny přípravy k jízdě Alžběty ke dvoru krále římského. K výpravě dcery královské důstojné vzato rozličné zboží v ceně více než 1000 hřiven na úvěr a 14. srpna vyjela Alžběta z Prahy. Král Jindřich udělil dne 31. srpna synu svému léno království Českého a nazejtří 1. září vykonána svatba Alžběty s Janem, při níž měla Alžběta nádherný šat zářící zlatem, perlami a drahými kameny, jejž byla sobě sama pořídila mnoholetou pilností zkušena jsouc ve vyšívání a dělání přerozmanitého mistrného díla, neboť Alžběta po příkladu matčině vždy pilně hleděla práce a nedala zaháleti ani pannám svým, jimž v šití a tkání byla sama učitelkou. Při dvoře krále římského ostali mladí manželé 3. neděle, načež 21. září vydali se na cestu do Čech.Nesnáze, které nastoupení vlády mladého krále v cestu se stavěly, záhy odstraněny a mladí manželé královští 7. února 1311 korunováni. Manželství Alžbětino s Janem nebylo šťastné; bylť král lehkomyslný, ku království Českému nikdy nepřilnul a nevážil si ho leda jako studnice, která mu měla poskytovati prostředky k dobrodružnému životu v zemích západních. Již r. 1315 vznikly různice mezi panstvem u dvora samého, jejichž následkem byly opětovné domácí války, v nichž působením svým vynikali dva pání čeští Jindřich z Lipé, přítel a důvěrník macechy Alžbětiny, Alžběty polské, a Vilém Zajíc z Valdeka, nejvěrnější stranník královny Alžběty. Alžběta majíc v nepřítomnosti manželově r. 1317 svěřenu vládu v zemi dopustila se té osudné chyby, že dala k radě několika německých rádcú na jaře r. 1317 najímati české žoldnéře ze sousedních zemí proti straně Jindřicha z Lipé, s nimiž potom král Jan zuřil ve vlastní zemi jako nepřítel proti ubohému lidu ve vesnicích, jehož vrchnostem chtěl se vymstiti za odboj. Následkem toho přívrženci obou stran spojili se proti králi mezi sebou a s Bedřichem rakouským, a jen prostřednictvím krále německého Ludvíka Bavora došlo k míru v Domažlicích 23. dubna 1318, kterým utrpěla důstojnost královská nemalou mravní pohromu. Král zanevřel z té příčiny na království České a povaha jeho obrátila se rozhodně a navždy ke zlému. Jindřich z Lipé dovedl se vlouditi v důvěru jeho a namluviti mu, že Alžběta obmýšlí připraviti jej o trůn a vydati staršího syna některým pánům za krále, aby vladařili jeho jménem. Jan uvěřiv těm lstivým řečem přijel na počátku r. 1319 s brannou družinou na hrad Loket a nařizoval, aby mu byly věže postoupeny k obsazení jeho lidem, a když hned neuposlechnuto, dal do posádky stříleti. Alžbětě nezbylo než postoupiti hradu Janovi, zanechati dítky v moci manželově a odstěhovati se na Mělník, kde od té doby větším dílem přebývala. Konečně v srpnu 1322 vystěhovala se do Bavor prchajíc před svým mužem. Tu přebývala nejprve u svého zetě Jindřicha, vévody bavorského, v Landshutě, později v Koubě blíže hranic českých živa jsouc dílem z podpory tamějších příbuzných svých, dílem pak na dluh, neboť král zabavil uprchlé manželce své všecky důchody v Čechách. Teprv na počátku r. 1325 vrátila se Alžběta do Čech, ale od manžela zůstávala i na dále odloučena přebývajíc nejvíce na Mělníce. Konečně po delší nemoci zimničné s kašlem umřela nešťastná paní na Vyšehradě v domě nevlastního bratra svého probošta Jana v den sv. Václava r. 1330, majíc 39 let věku svého a 1.října pochována ve Zbraslavi. Pečeť, jaké užívala, podáváme na obrázku. Janovi porodila Alžběta 6 dítek, mezi nimi Václava, potomního cís. Karla IV. (14. kv. 1316). Nk.

Související hesla