Emancipace

, sociální proces, v jehož průběhu se potlačovaní jedinci nebo sociální skupiny zbavují svého útisku, stávají se svobodnými, svéprávnými. Z historického hlediska emancipace zahrnuje zrušení všech forem otroctví a nevolnictví, odstranění náboženské, politické a sexuální diskriminace. Termín všeobecně znám zejm. ve vztahu k ženské otázce.

Ottův slovník naučný: Emancipace

Emancipace . Emancipatio slove u Římanů právní jednání, kterým otec propouští dítě ze své moci, aby se stalo svéprávným (sui iuris). Emancipace staršího a klassického práva byla navázána na ustanovení zákona 12 tabulí, že prodá li otec syna po třetí, syn má býti prost moci onoho. Otec totiž syna, kterého chtěl z moci propustiti, třikráte mancipoval, t. j. obrazně prodával osobě třetí, která jej pokaždé na svobodu propouštěla (manumittere). Třetí mancipací zrušovala se na dobro moc otcovská a na to následující (třetí) manumissí stal se syn svéprávným. Při emancipaci dcery nebo vnuka stačila jediná mancipatio a manumissio. Vedle této formy zavedl císař Anastasius (502 po Kr.) emancipaci reskriptem císařským (emancipatio Anastasiana), Justinian pak, odstraniv zcela staré formality mancipační a manumissní, postavil na jejich místo prohlášení otcovo, kterým tento na soudě v přítomnosti dítěte projevuje, že je ze své moci pouští. K emancipaci mohl otec býti donucen jen ve zcela mimořádných případech. Jako odškodné za dobrovolnou emancipaci (t. zv. praemium emancipationis) podržel otec polovici práva požívaciho k adventickému majetku dítěte. Emancipace měla za následek, že emancipovaný stal se sui iuris, ale zároveň vystoupil z posavadního příbuzenství agnatského, a proto stihla jej capitis deminutio minima. Emancipace po způsobu římském jest ještě podle obecného práva přípustnou, ale vyskytuje se jen málokdy. T. zv. praemium emanci- pationis odpadlo nadobro. Naproti tomu v obecném právu zdomácnělo pravidlo z německého práva pochodící, že moc otcovská přestává, co se týče syna, jakmile si tento zřídí vlastní domácnost (separata oeconomia.) co se dotýče dcery, jakmile tato se provdá. Mluví se tu, jakkoli tu osvobození dítěte nastupuje samo sebou, ne teprve projevem vůle otcovy, o em. Germanica n. Saxonica. . Tato emancipace dle práva německého nazvána později saskou, protože od stol XVI. nazýváno v sev. Německu domácí právo, kodifikované především v Saském zrcadle, právem saským, na rozdíl od práva římského. Dcera provdáním dostala se z moci otcovské do právní moci manželovy (Ehevogtei, Munt). red. V Rakousku jest emancipace nezletilých upravena občanským zákonem; dlužno pak rozeznávati: l. Propuštění z moci otcovské (§ 174) a to 1. výslovné, záležející v tom, že otec syna nebo dceru dříve, než dovrší 24. rok věku svého, z moci otcovské jemu po zákonu (§ 147.) příslušející propustí prohlášením učiněným před soudem pro jeho osobu příslušným, na jehož schválení platnost a účinky takového prohlášení závisí; schválení to při osobách mladších než 20 let lze dáti jen z příčin zvláštního pozoru hodných; 2. mlčky projevené (emancipace saxonica, převzato ze staršího práva německého) nastává, dovolí-li otec svému aspoň 20 let starému synovi, aby si zařídil svou vlastní rodinnou domácnost. Dovolení to nezávisí na schválení soudu, jest však velmi obmezeno předpisy branného zákona (§ 61.). Svolením ku sňatku nezl. dcery zaniká moc otcovská co do její osoby, avšak otec podrží až do její zletilosti práva a povinnosti opatrovníka ve příčině jejího jmění (§ 175. obč. z.). – II. Propuštění z poručenství prominutím nedostatku věku (venia aetatis) přísluší poručenskému soudu, jenž může nezl. sirotka bez rozdílu pohlaví, je-li aspoň 20 let už stár, k jeho žádosti a vyžádav si dobré zdání poručenstva a po případě i nejbližších příbuzných, za svéprávného prohlásiti. Nezl. sirotek, i není-li ještě 20 let stár, stává se svéprávným také mlčky, když poručenský soud jemu dovolí, aby samostatně provozoval nějaký obchod neb živnost (§ 252. obč. z.; srv. § 2. živn. řádu z r. 1859). – Soudním propuštěním z moci otcovské nebo z poručenství nabývá osoba dosud nezletilá ode dne, kdy jí dekret o propuštění tom dodán byl, práv a poviností osob zletilých; přes to však nemůže tím nabyti práv, jichž dle původního o nich ustanovení teprve má dojíti, až nebo jestliže 24. rok věku svého dovrší. Šd. Emancipace v círk právu znamená: 1. dle staré praxe církevní obřad propuštění domicelláře v kapitole z dozoru a kázně scholastika. 2. Byl-li kněz světský nebo řeholní povýšen na biskupa, sprošťuje se tím poddanosti a povinnosti poslušenství k dosavadním svým představeným, což nazývá se též emancipací, listina pak o tom vyhotovená literae emancipatoriae. 3. Někdy užívá se názvu emancipace též k vyznačení poměru právního, jimž biskup vyňat jest ze svazku s metropolí nebo klášter z pravomoci příslušného biskupa a přímo Stolici apoštolské se podřizuje. což však dle novější praxe nazývá se nejčastěji exemcí. Bvý. V právu veřejném a v životě společenském mluví se o emancipace ci jednotlivých stavů nebo vyznání a míní se tím po příkladě emancipace práva soukromého, zrušení cizího vlivu neb onoho obmezení, jež tížilo příslušníky dotyčného stavu a vyznání proti ostatním občanům státním, tedy zavedení úplné rovnoprávnosti jejich proti ostatním. Příklady takového vymanění jsou: emancipace židů, jež provedena ve všech moderních státech až na Rusko; emancipace katolíků, jež vyslovena v Anglii r. 1829 a dala jim možnost, aby se stali členy parlamentu a státních úřadů; emancipace rolnictva a poddanstva nastalá zrušením stavu poddanského a roboty; emancipace otroků v Americe, zvláště ve Spoj. Obcích (emancipačními proklamacemi presidenta Lincolna ze dne 22. září 1862 a 1. ledna 1863 a pozdějšími zákony) a v Brazilii (1871 a 1888). – E-cí církve od státu nebo školy od církve rozumí se odloučení jejich, tedy úplná neodvislost jejich od vlivu druhého činitele.

Související hesla