Emigrace


1. dobrovolné nebo nucené vystěhování do ciziny, převážně z politických důvodů. Viz též exil, migrace, vystěhovalectví;
2. ekologie vystěhování části jedinců z původně obývaného prostoru, čímž se zpravidla omezí vnitrodruhová konkurence. Na rozdíl od migrace se jedná o jednosměrný jev (emigranti se nevrací zpátky).

Ottův slovník naučný: Emigrace

Emigrace (lat.), vystěhování se jednotlivců, celých tříd společenských, ano národů do ciziny, z příčin náboženských, politických nebo místních: tak Židé jsouce vedeni Mojžíšem vytrhli z Egypta, poražené strany politické vyháněny jsou z měst foinických, Rekové opouštějí svou vlasť, Samnité své hory, Normané polouostrov skandinavský a na počátku středověku zaměňují četní národové svá sídla. – Z novějších emigrací zasluhují zmínky:

Emigrace buněk zove se též pochod v těle lidském nebo zvířecím, při němž bílé krvinky stěnami vlasečnic neb jemných žil prostupují a tak do tkaní sousedních se dostávají. Ač objevitelem tohoto pro pathologii důležitého pochodu jest Cohnheim, který na základě jeho zbudoval svou theorii zánětu, přece sluší v zajmu historické pravdy konstatovati, že vynález ten byl toliko důsledkem objevu Strickerova, který již 1865 na živých kurarisovaných pulcích pozoroval a popsal prostup červených krvinek stěnami vlasečnic a jemných žil. Nález svůj a methodu k tomu použitou demonstroval Stricker r. 1866 ve Vídni, a teprve pomocí této methody podařilo se pak Cohnheimovi ukázati emigraci bílých krvinek. K tomu třeba podotknouti, že ještě před objevem Cohnheimovým podotkl Czerny, že když byl Strickerem dokázán prostup červených krvinek stěnami vlasečnic a jemných žil, jest pravděpodobno, že také bílé krvinky podobně se chovají, a to tím spíše, že mají způsobilost aktivně se pohybovati. Kl.

Související hesla