Empirie

viz zkušenost

Ottův slovník naučný: Empirie

Empirie (řec. η εμπειρια, lat. experientia), zkušenost, zkus, přezvědění, zkušba, poznání, které se bezprostředně opírá o zkušenost, různící se od onoho, které spočívá na rozumování, přemýšlení a na přestoupání zkušenosti. Ode dávna rozeznávají se tři stupně v poznání našem: první stupeň jest jednotlivý vjem čili postřeh (perceptio, Wahrnehmung); opětováním a sestavováním vjemů dostavuje se zkušenost jakožto druhý stupeň a jakožto třetí konečně porozumění, vzhled vědecký dalším spracováním poznatků zkusných (επιστημη). Zkušenost týká se buď zjevů zevnějších, rozestřených mimo nás, nebo zjevů vnitřních, dějících se v nás, v nitře (pozorování sebe sama a pak lidí jiných tím zřetelem), a podává se buď sama sebou nebo musí býti zvláště vyhledávána a zjednávána (pozorování úmyslné a pokus, experiment, πειρα). Empirie prostě řečená jest tedy širšího rozsahu než pokus; neboť tento má místo jen při zjevech, kterýchžto podmínky v moci máme; odtud rozdíl mezi adjektivy empirický a experimentální. V ocenění zkušenosti vůbec jsou myslitelé svorni, byť jinak sebe více se lišili »Že všechno naše poznání počíná zkušeností, o tom není pražádné pochyby; neboť čím jiným by mohla poznavací mohutnost k výkonu probuzena býti, kdyby se to nedálo takými předměty, které smysly naše dráždí a dílem samy sebou představy způsobují, dílem naši činnost rozumovou v ruch přivádějí, aby je srovnávala, je spojovala nebo rozbírala, a tak hrubou látku smyslných dojmů spracovala k onomu poznání předmětův, které sluje zkušenost? Co do času tedy žádné poznání v nás před zkušeností nepředchází, a touto ono veskrze počíná. Ačkoli však všechno naše poznání počátek béře se zkušeností, proto ještě neprýští zrovna všechno ze zkušenostį (Kant, Kritika čistého rozumu, Úvod). Stává tedy něco, co člověk, poznavací mohutnost, rozum »k hrubé látce smyslných dojmů« přičiňuje, co nás nutí, přestupovati zkušenost a strojiti věty všeobecné, poznatky, které z pouhé zkušenosti netemení, ba ji překonávají a ji určují nejsouce určovány jí. Tak máme před sebou dva druhy poznatků, jedny empirické, které ze zkušenosti plynou, a druhé rozumové (rationální, intellektuální, pojmové, theoretické), které sice zkušenosti také se zbýti nemohou, ježto jí počínají, ale mimo to dále něco k ní přidávají a tím nad ni se povznášejí, ano jí předpisují. Nejznámější příklad takového poznatku jest poznatek mathematický; jakož tento necelý pochodí ze zkušenosti, tak nemožno jej zkušeností vyvrátiti, a v případě konfliktu musí poznatek empirický mathematickému ustoupiti. Dd.

Související hesla