Energie

, míra různých forem pohybu hmoty ve všech jejích vzájemných přeměnách; schopnost fyzikální soustavy vykonávat práci (jíž se také energie měří). Při procesech v uzavřených systémech platí zákon zachování energie. Obvykle se rozlišuje energie mechanická, tepelná, elektrická, elektromagnetická, chemická, jaderná. Jednotkou v soustavě SI je 1 joule (1 J).

Ottův slovník naučný: Energie

Energie (z řec. εν = v, εργoν = čin, dílo; tedy asi tolik jako účinnost) jest pojem čistě fysikální, znamenající vůbec schopnost hmoty nějaké práci nějakou vykonati. V této příčině spadá pro úvahu filosofickou pod vyšetřování o působnosti a síle a o hmotě, nechť si tuto myslíme atomisticky nebo dynamicky konstruovanou. – V psychologii mluví se o energii vůle jako o chtění k činu vždy hotovém a pevném.

Energie ve fysice, zvláště pak v mechanice, jest důležitým pojmem. Energie kinetická (pohybová, aktuálná) jednotlivého bodu nebo-li živá síla jest poloviční součin ze hmoty a dvojmoci rychlosti; energie kinetická libovolného útvaru jest součtem kinetických energií jednotlivých bodů jeho. Klč. – Lze dovoditi, že přírostek kinetické energie jakékoli soustavy mezi dvěma jejími polohami rovná se práci vykonané silami v soustavu působícími. Základní tuto větu dynamiky, větu o aequivalenci přírostku kinetické energie a práce silami vykonané, lze ještě jinak vyjádřiti na základě pojmu t. zv. energie potenciálné (polohové, konfigurační), jež se rovná práci, kterou příslušné síly za daných okolností vykonati mohou. Kdyby na př. těžký bod, položený ve výšce h nad pevnou rovinou vodorovnou, prostě k ní dopadl, vykonala by tím tíže práci m g h, kde m znamená hmotu, g zrychlení tíže; tato možná práce, příslušíc onomu bodu polohou jeho vzhledem k pevné rovině, jest výrazem energie potenciálné. Zmenšila-li se prostým pádem bodu výška h o h0, nabyl tím bod rychlosti v0 = 2 g h0; tíže vykonavši tak práci m g h0 vyvodila energii kinetickou 1/2 m v02, rovnou této práci; bodu náleží pak vzhledem k pevné rovině ještě energie potenciálná m g (h – h0), ježto s nabytou energií kinetickou dohromady rovná se původní energii potenciálné m g h. A tak jest i za pohybu dalšího; oč přibude energie kinetické, o to ubude energie potenciálné; součet obou se nezmění. Co tuto ukázáno na jednoduchém příkladě těžkého bodu, platí o soustavách bodových vůbec, v něž působí síly, které jsou pouze funkcemi vzdáleností. Platí tedy o všelikých takových soustavách t. zv. princip o zachování energie, t. j. zákon, že součet obojí energie jest veličinou stálou. Rka.

Jak patrno, jest energie potenciálná nějaké soustavy až na additivnou konstantu určita. Rozdíl Ea – Eb dvou hodnot energie potenciálné jest obecně vyjádřen prací mechanickou, kterou vynaložiti musíme, abychom soustavu ze stavu A do stavu B převedli. V tom smyslu mluvíme o energii deformovaného tělesa pružného, o elektrické a magnetické energii. Co se těchto dvou týče, pokládá se nyní za sídlo energie prostor vyplněný dielektrikem resp. diamagnetikem. Elektrickou energií krychlové jednotky isotropického tělesa rozumí se KR2/8π, kdež K znamená dielektrickou konstantu a R výslednou sílu elektrickou. Se zřetelem na magnetickou energii značí R sílu magnetickou, K t. zv. permeabilitu. Následkem vhodného, ostatně nahodilého, měření temperatur dle stupnice plynové neb absolutní jest Blackovo množství tepla, jsouc úměrným ku práci, z které vzejíti mohlo, rovněž energií a sice tepelnou. Se zřetelem k tomu, že i chemické processy tepelnými ději a jinými projevy provázeny jsou, mluvíme i o chemické energii, na jejíž ujmu vzniká teplo nebo jiná energie Princip zachování energie jest základem moderní přírodovědy. Klč.

Související hesla