Entelechie

, z řeckého en - v, telos - účel, echein - mít, doslova mít účel v sobě samém; Aristotelův název pro zacílenost, směřování k cíli, jímž je pro všechny věci naplnění jejich formy. Díky entelechii se stáva možnost skutečností - látka tvarem; duše oživující materiální svět. Podle Aristotela je důkazem existence Boha fakt, že dění směřuje k dobru. Ve vitalismu síla, která řídí růst, vývoj a vznikání živých organismů.

Ottův slovník naučný: Entelechie

Entelechie (řec. η εντελεχεια) jest jeden z čelných pojmů ve filosofické soustavě Aristotelově; objasňuje se nejkratčeji poukázkou k výměru, jejž Aristotelés dává o duši a z něhož obratem vychází věta: entelechie, totě duše (těla organického). Jest to tedy předně životní činnost (energie), která látku (hmotu) ovládá, ji v přiměřený tvar vpravuje (formuje) a to, co dříve bylo pouhou možností, ve skutek přivádí a dokonává. Ona jest však též činnou příčinou čili původkyní hybu, jejímžto působením celá bytost účelně se sestrojuje čili vyvinuje. Odtud oba české výrazy pro slovo entelechie: důkoň nebo vývojka. Ze svých čtyř prvot čili principií (které jsou: I. látka, II. tvar, III. činná příčina, IV. účel) Aristotelés právě při organickém těle shrnuje tři poslední v jedno a zove souhrn jich obtěžkaným výrazem tvaru, tak že zbývají pouze dva názvy: látka a tvar, – proslulé to dvojsloví, ve kterém se kryje tolik záhad, an zde vedle užšího smyslu svého slovo tvar ještě původ hybu i účel znamená (tvar podstatový =forma substantialis). Položíme - li slovo tvar v tomto vytčeném významu, můžeme také říci, že entelechie jest tvar organické, vyvinující se bytosti. – Je-li takto filosofický význam názvu entelechie neobojetně určen, zbývá ještě něco temného na původu slova samého; odvozují je ovšem z řeckého εντελης (dokonalý, dokonaný) a εχειν (míti), podle čehož Benátčan Hermolaus Barbarus v XV. století entelechie přetlumočil latinským slovem »perfectihabiæ. Ale slovo vyskytuje se ještě v jiném vzezření, totiž jakožto endelechie (η ενδελεχεια), což znamená trvání, nepřetržitost, stálou činnost. Z mnohých důvodů zdá se, že tento byl prvotný a skutečně užívaný tvar názvu, kdežto entelechie uměle povstalo. Při endelechii jest to právě nepřetržitost vývojního pochodu, což se jí naznačuje. Z úvah těchto vyplynuly oba navržené výrazy české, důkoň i vývojka, které jsou s řeckými úměrné. Z pojmu entelechie později ještě mnoho pomyslů vyklíčilo, jinými jmény nazvaných, a průpovědí, jako jsou: životní síla, vitalita, tvůrčí pud, tvůrčí myšlénka základní, »duch jest, jenž si tělo staví«, vývojnost (princip vývoje) a j. zvláště v naukách života a organismů se týkajících. Ježto monada Leibnitzova také jest činná síla, bytost v činnosti, vyvinující se a schránu svou (tělo) si budující, vysvítá, proč Leibnitz monady mohl nazvati entelecmi. Dd.

Související hesla