Eocén

, oddělení starších třetihor (53 – 36,5 mil. let) mezi paleocénem a oligocénem; původní název pro celé starší třetihory. Vrchol vývoje numulitů, počátek vývoje koní (rod Hyracotherium čili Eohippus). Tropická flóra se během eocénu stěhovala k rovníku, v mladším eocénu došlo k zalednění Arktidy, trvajícímu do současnosti. Viz též chronostratigrafie.

Ottův slovník naučný: Eocén

Eocén jest zpodní oddělení třetihorního útvaru, které ukládalo se bezprostředně po útvaru křídovém. Vyskytuje se v osamocených pánvích, z nichž nejhlavnější jsou: Pánev pařížská, jejíž zpodina tvořena jest vrstvami eocenními a skládá se z uloženin povstalých mořem, řekami i brakickou vodou a chovajících v sobě veliké množství zkamenělin. Jsou to hlavně na zpodu sladkovodní jíly meudonské, písky poblíže města Bracheux a plastické jíly s hnědým uhlím z okolí soissonského. Nad těmi jest mořský písek cuisský a pak typická hornina pánve této, hrubý vápenec (calcaire grossier) s nesčetnými zkamenělinami, z nichž dlužno uvésti břichonožce Cerithium giganteum, Conus, Turritella, Fusus; mlže Cardium Cardita, Crassatella; dírkonožce Numulina, který tvoří zvláště na zpodu celé obzory. Vápence toho používá se jako stavebního kamene v Paříži. Eocén končí v pánvi pařížské písky beauchampskými s přečetnými menšími zkamenělinami. – Pánev belgická uložena jest zcela podobně. – Pánev londýnská na zpodu svém složena jest z písků woolwichských, které uloženy byly vodou brakickou a nad nimiž ukládá se mohutný komplex jílu londýnského se zkamenělinami dílem odjinud připlavenými, dílem mořskými. V hořejších polohách přechází jíl tento do písků bagshotských a brackleshamských, které jsou chudy zkamenělinami. V Hampshiru jest místy vyvinut hrubý vápenec podobný francouzskému V pánvi londýnské ukončen eocén jíly mořskými u Barton a Headon Hill, které chovají v sobě rovněž zkamenělé ulity. V jižní Evropě jest hmota eocénu pevnější skládajíc se z tvrdých vápenců, pískovců a břidlic písečnatých a vyznačujíc se nesčetnými zkamenělými skořápkami dírkonožce Numulina, který často vyplňuje vrstvy úplně. V jižní Francii, v bavorských a vicentinských Alpách jsou numulitové vápence mohutně vyvinuty a chovají mimo to v sobě i četné jiné zkameněliny hlavně mořské břichonožce a mlže. I v sev. Africe dosahují vápence tyto značného vývoje a bylo jich v dávnověku používáno při stavbě pyramid. Zde jakož i v Libycké poušti přeplněny jsou zkamenělinami. V jižní oblasti eocenové podél vápenců probíhá pruh břidlice písečnaté, ve švýcarských Alpách zvané »flysch«, velice chudé zkamenělinami, za to však velikého rozšíření, ježto pokračují z Alp do Karpat, Řecka, Malé Asie a pak Kavkázem a jižní Asií až do Kalifornie, při čemž zvláště v zemích posléz jmenovaných dosahují mohutného uložení a zastupují celý eocén V Americe pokrývají uloženiny eocenní velké plochy ve východním díle spojených obcí severoamerických a pak zvláště po obou stranách pohoří mexického. Zkameněliny i zde jsou hojné a na některých bodech svrchní polohy chovají v sobě množství zbytků zajímavých ssavců. Pa.

Související hesla