Epikúreismus

, pozdější podoba řeckého atomismu, vytvořená v helénistické době Epikúrem a dále rozvíjená jeho řeckými a římskými stoupenci (Filodémos z Gadar, Lucretius). Epikúreismus nalezl v helénistické i římské době širokou odezvu, protože odpovídal soudobým životním postojům, zvláště individualismu a důrazu na soukromí. V 17. stol. ožily myšlenky epikúrejského atomismu zásluhou francouzského vědce P. Gassendiho v novověké filozofii a zvláště v přírodovědě, v níž nahradily tradiční učení o pěti živlech. Hlavním rysem epikúreismu je etika spatřující blaho člověka v pečlivě volené slasti, cílem člověka je dosažení duševního klidu (ataraxie) po překonání strachu z bohů a ze smrti. Filozofie epikureismu tak slouží jako psychoterapie.

Související hesla