Epikúros ze Samu

, řecký filozof; nejvýznamnější představitel atomismu v helénistické době. Kolem 323 př. n. l. přišel do Athén a 306 př. n. l. zde založil novou filozofickou školu zvanou Zahrada (Képos). Vycházel ze zakladatelů řeckého atomismu Leukippa a Démokrita; strohý determinismus jejich filozofické koncepce však odstranil tvrzením, že v pohybu atomů dochází k nahodilým odchylkám. Tím také zdůvodňoval svobodu lidské vůle. Hlavní důraz kladl na etiku, v níž navazoval na myšlenky kyrénské školy; za nejvyšší životní hodnotu pokládal slast, kterou chápal jako oproštění se od bolesti a duševního neklidu. Pro dosažení duševního klidu je třeba poznat podstatu věcí a mj. se vyhýbat politickému životu. Připouštěl, že bohové existují, ale do chodu vesmíru nezasahují. Pokoušel se o výklad jednotlivých, zvláště nápadných přírodních jevů (blesků, zemětřesení, zatmění slunce ap.), protože bázeň před nimi pokládal za hlavní zdroj víry v zasahování bohů do lidského života; uznával i různé výklady téhož jevu, protože zásadní význam pro něho měla sama možnost racionálního vysvětlení. Z rozsáhlého díla dochovány jen zlomky; jeho názory známy především z díla Diogena Laërtia a z filozofického eposu Epikúrova římského stoupence Lucretia Cara. Viz též epikúreismus.

Související hesla