Erben Karel Jaromír

, český básník a historik; první archivář města Prahy. Hlavní představitel české romanticky orientované literatury, která vychází z folklóru, literárních památek a uchovaných národních tradic. Sbíral lidové písně a pohádky (Prostonárodní české písně a říkadla, Vybrané báje a pověsti národní jiných větví slovanských, České pohádky); náměty z českých mýtů, bájí, pohádek, legend a historických pověstí baladicky ztvárnil v básnické sbírce Kytice, která je vrcholem české obrozenské poezie.

Ottův slovník naučný: Erben Karel Jaromír

Erben Karel Jaromír, básník a dějepisec český (*7. listopadu 1811 v Miletíně – † 21. list. 1870 v Praze). Určen byl od rodičů k stavu učitelskému, ale když se na vyšší vzdělání do Hradce Králové odebral, oddal se studiím gymnasijním. Vlivem professora Chmely roznícen v Erbenovi duch vlastenecký, tak že když r. 1831 přišel do Prahy na studia filosofická a pak právnická, brzy náležel k horlivým pěstitelům písemnictví českého. – Prvotiny prací svých podal v časop. »Jindy a nyní« a v »Čechoslavų. Odporučen byv Fr. Palackému zaměstnával se Erben pod jeho řízením výpisy z obrovského díla Pavla Skály ze Zhoře. Seznámení se s Palackým bylo pro další Erbenovu dráhu životní věcí rozhodnou; dostudoval sice práva, vstoupil za praktikanta k hrdelnímu soudu u magistrátu pražského (1837) a po roce k fiskálnímu úřadu, při němž až do r. 1843 setrval, ale záliba ve studiích historických a archivních, jakož i v písemnictví vůbec, oddálila jej od obyčejné dráhy úřednické, tak že se r. 1843 věnoval výhradně spisovatelství a hlavně badání historickému a národopisnému. Podnětem k tomu byla nabídka několika členů šlechty české sehnati Palackému prostředky, by si mohl přijmouti spolupracovníky ke sbírání látky k pracem historickým potřebné. Palacký šťastně zvolil Erbena a Tomka. Onen pomáhal Palackému již r. 1838 při srovnání archivu korunního čili »Svatováclavskéhœ, Tomek zabýval se dějinami Prahy, i přidělil Palacký oběma pomocníkům úkoly tak, že poslední obíral se písemnostmi více v Praze nahromaděnými a jí se týkajícími, Erben pak cestoval v měsících letních po archivech venkovských. Tak probadal Erben v l. 1843 – 1847 archivy v Táboře, Soběslavi, Budějovicích, Horažďovicích, Domažlicích, v Teplé, Kralovicích, v Žluticích, v Bydžově, Trutnově, Friedlandě a j. Zároveň darovala některá města k Erbenovu vyzvání listiny a rukopisy své národnímu museu, kde se zachovaly před pohromami, jimiž podobné památky změnou ve veřejné správě r. 1848 nastalou v četných místech utrpěly. Množení se látky v museu českém v oddělení archivním vyžadovalo k udrženi přehledu a pořádku zvláštního úředníka, jímž zvolen byl r. 1846 Erben R. 1848 Erbena vrhl v proud veřejného života. Jsa členem Národního výboru byl od něho vyslán, aby v Záhřebě pozdravil nově zvoleného bána Jelačiče a podával odtud zprávy o jednání sněmu horvatského a tamních politických poměrech. Vrátiv se dříve než obmýšlel pro události červnové do Prahy, přijal na sebe k žádosti některých vynikajících vlastenců redakci »Pražských Novi◁, kterou však po vydání oktrojované ústavy v březnu 1849 složil. V list. 1850 jmenován byl Erben sekretářem a zároveň archivářem národního musea, ale již ku konci čce r. 1851 opustil postavení to, poněvadž povolán byl za archiváře města Prahy. Utvořiv v pravém slova smyslu archiv městský z písemností a rukopisů porůznu uložených, ano částečně i pohozených, a urovnav jej v hlavních odděleních, vrátil se Erben ke dřívějším studiím, neunavně pracuje a pomáhaje na vyplnění nejcitlivějších mezer v českém písemnictvi. Erbenovu činnost v tomto směru ani dosti oceniti nelze; zde možno se dotknouti jen nejdůležitějšího. – Právnickými studiemi svými a vzácnou známostí staré právnické terminologie české veden byl Erben k účastenství ve pracích s dry Fričem, Štrobachem, Neubauerem a Havlíkem když se v l. 1846 a 1847 překládal Řád soudní a konkursní, který pak roku následujícího byl vydán. Brzy potom pořídil ještě s jinými vynikajícími právníky českými překlad Zákonníka občanského, jehož poslední redakci sám vykonal. Práce od znalců velmi chválená nebyla nikdy vydána a ztratila se, jak se podobá, dokonce; v posledních létech svého života říkával Erben, že jest u prof. A. Šembery. Dovednost Erbenova v překládání právnických věcí vedla k tomu, že byl Erben (1849) ustanoven translatorem zákonů na jazyk český a že povolán byl se Šafaříkem a jinými slovanskými právníky do Vídně do kommisse k sestavení právnické terminologie slovanských jazyků. Jelikož tehdejším vládním kruhům šlo jen o zdání a nikoli o provedení této práce a jelikož se na rychlé ukončení její naléhalo a tím i výsledky namáhavých prací řečené kommisse se chtěly zmařiti, vzal Erben se Šafaříkem materiál týkající se české právnické terminologie s sebou do Prahy a spracoval jej tu tak, že se mohl dáti do tisku; dle práce té sestaveny byly terminologie právnické i jiných slovanských národů rakouských. Podobně se účastnil Erben horlivě při sestavování vědecké terminologie určené pro školy gymnasijní a reálné, a ještě později radíval ochotně Erben odborníkům při sestavování terminologií jejich nauk, pokud nám známo, jmenovitě při filosofii, měřictví popisném a některých naukách přírodovědeckých. – K historickým pracem vedl Erbena jednak jeho výzkum archivní, jednak jeho úřední postavení při archivech musejním a městském. Sem náleží: Ondřej Puklice ze Vstuh, Rukopis musejní letopisů Kosmových a Příspěvky k dějepisu českému sebrané ze starých letopisů ruských, vše v Čas. Musea král. Českého v l. 1846, 1847 a 1870. K vyzvání úřednímu vznikly práce: Die Primatoren der königl. Hauptstadt Prag (1858); Geschichte der k. k. privil. Prager Scharfschützen (1860); Kaple v radnici Star ho města Pražského (1857); Síň primatorův v radnici Starého města Pražského (1860) a Měsíčník hodin staročeských na Staroměstské radnici (1866). Hlavní prací Erbenovou jsou však znamenitá Regesta dlplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae (1857), výtahy listin Čech a Moravy se týkajících od nejstarší doby až do smrti krále Václava I. (1253). Mimo to zanechal Erben objemnou snůšku výtahů dějepisných zpráv českých zemí se týkajících z mimočeských kronikářů a letopisců až do vymření Přemyslovců, která v podobě trochu popřeměněné nežli Erben obmýšlel vydána bude jako 2. oddělení »Pramenů dějin čes.«. Vzdělání filologické, hlavně pak znalost ve čtení starých písemností a rukopisů, vedly Erbena k vydávání starých památek literatury české. Sem náleží: »Bartošova kronika Pražská od l. 1524 až do r. 1530« (1851); »Tomáše ze Štítného knížky šestery o obecných věcech křesťanských« (1851); »Krištofa Haranta z Polžic cesta do země svaté a do Egyptæ, 2 díly (1854 a 1855); »Výboru z literatury české«, díl II. od poč. XV. do konce XVI. stol.; »Život sv. Kateřiny« (1860), drem Pečírkou ve Štokholmě objevený a Erbem k tisku upravený, a zvláště zasloužilé uveřejnění M. Jana Husi sebraných spisů českých, jimiž se teprv možným stalo důkladné poznání tohoto vynikajícího muže a vlastence českého. Mimo tyto a jiné drobnější práce byl Erben nápomocen i při Staňkově vydání »Rhazesova ranného lékařství« (1863) a » Saličetových ranných lékařství« (1867). Erbenova vydání vynikají výtečnými úvody a rozbory. – Erbenovou zamilovanou zábavou bylo dlíti mezi lidem naším a seznamovati se s jeho duševními plody a názory, jež se nejrázovitěji jeví v národních písních a říkadlech, národních bájích a pověstech.. Ty sbíral a shromažďoval Erben v mládí a stáří, kdekoli se mu k tomu příležitost naskytla, Ovocem záliby té bylo vydání Písní národních v Čechách v l. 1842 a 1845, doplněné vyd. z r. 1862 a 1863 ve sbírce Prostonárodní české písně a říkadla, v nichž jako v zrcadle poznáváme poetické pojmutí života národa našeho od kolébky až do hrobu. Ale v národních pověstech, báchorkách a bájích viděl Erben i zbytky nejstarších kulturních dějin národa našeho, zbytky nejstarších názorů jeho o bohu a o světě. I zamýšlel sestaviti na základech těchto a jiných pramenů bajesloví slovanské, k čemuž téměř po čtvrt století sbíral látku, a to jak v literaturách slovanských tak i literaturách sousedních národů jiných. Při tom Erben zamýšlel pokusiti se též o vypsání obyčejův a zvykův národů slovanských, ale zachvácen byl smrtí 21. listopadu 1870, když již k práci přistoupiti se strojil Jen nástin své bajeslovné soustavy uveřejnil Erben ve Slovníku Naučném při článku Slované; mimo to v ČČM.: Obětování zemi (1848); O dvojici a trojici v bajesloví slovanském (1857) a Báje slovanská o stvoření světa (1866). Se studiemi bajeslovnými úzce souvisejí Erbenovy publikace Slovanská čítanka (1861), sbírka 100 prostonárodních pověstí a povídek v původních slovanských nářečích a Vybrané báje a pověsti národní jiných větví slovanských (1869), výtečný překlad Nestorova letopisu ruského (1867), při kteréžto příležitosti jmenována budiž i publikace Dvé zpěvů staroruských (1869), totiž O výpravě Igorově a Zádonština s výbornými kritickými a historickými poznámkami. Národopisný a bajeslovný materiál Erbenův chová se v museu král. Českého. – Celá duše Erbenova byla prodchnuta poesií, již obrátil k pověstem národním. Z nich vykvetl i nejutěšenější básnický plod Erbenův, Kytice z pověstí národních, skvost to formou i obsahem drahocenný (7 vyd.). V něm ukázal se Erben mistrem národní ballady; tu viděti jest, že prohlédl národní život náš ve všech jeho stránkách do největší jeho hloubi a že jej v národním duchu i nedostižně krásně uměl nakresliti. Kdyby Erben jen Kytici byl zůstavil, skvělo by se jméno jeho vždy v první řadě mezi spisovateli českými. – Erben účinkoval mnoho i mimo svou činnost literární všude, kde šlo o dobro věci národní a kde jí svou prací posloužiti mohl, při čemž při všem nikdy netlačil se v popředí. Více než dvě desítiletí zasedal ve Sboru matičním, téměř stejně dlouho ve výboru musea král. Českého, od počátku jednot až do své smrti v ředitelstvu »Svatoborų; byl zakladatelem Spolku histor. v Praze, v němž i místo starostova náměstka zastával, a členem četných kommissí občasných. – Erbenovy zásluhy v úřadě a o vědu byly i mnohostranně uznávány. Zastupitelstvo měst pražských jmenovalo Erbena r. 1864 řiditelem pomoc. úřadů pražského magistrátu, král. česká společnost nauk r. 1848 členem mimoř. Erben r. 1849 členem řádným; v cizině zvolen byl čestným členem jihoslovanské akademie v Záhřebě, cís. university v Charkově, spolku přátel ruské literatury při universitě moskevské, hist. statistického sboru při c. k. moravsko-slezské společnosti pro vzdělání a poznání země, skutečným členem archaeologické společnosti v Moskvě, cís. ruské geograf. společnosti v Petrohradě, Linnéovy společnosti v Lyoně, c. k. říšského geol. ústavu ve Vídni a jiných jednot a ústavů. Pro své zásluhy o sblížení se a duchovní spojení národů slovanských stal se Erben rytířem ruského řádu sv. Anny a černohorského řádu Danilova »za nezavisimost Crne gore«. – Z posledních let Erbenovy činnosti zaznamenati dlužno, že byl pravým původcem známé slovanské pouti do Petrohradu a do Moskvy. V Erbenovi soustředily se všecky krásné vlastnosti, které mu u vrstevníků jeho vzbuzovaly všeobecnou úctu a náchylnost; zvláště pak to byly jeho nestrannost, umírněnost a takřka nedostižná šlechetnost, které ho i po smrti činily nezapomenutelným. – Životopis Erbenův podal pisatel tohoto článku ve třetím a následujících vydáních »Kytice«. Elr. Dodatky Veškeré spisy básnické kriticky vydal Jar. Sutnar (Praha, Otto, 1905) s předmluvou a životopisem básníkovým. Srv. také článek téhož spisovatele: Prosodisches und Metrisches bei K. J. Erben atd. (»Archiv für slav. Phil.«, 1906) a příslušné stati v Literatuře čes. XIX. stol.

Související hesla