Evokace

1. vyvolání, vybavení představy nebo vzpomínky; 2. přenesení vyřízení právního případu na instituci vyšší s opomenutím řádné instituce nižší; 3. změny, které probíhají u rostlin ve stonkových meristémech v počátcích tvorby květu.

Ottův slovník naučný: Evokace

Evokace (z lat.), evocatio v právu církevním značí vznesení sporu na instanci vyšší s opominutím řádné instance nižší. – V řečeném právu platí zásada, že sporná záležitost přísluší v první instanci před soud biskupa kompetentního. Zásady této nešetřila vždy středověká praxe, ana připouštěla, že každá záležitost vznesena býti mohla na stolec papežský, i tenkráte, byl-li process před jinou instancí již projednáván. Tím vážnost biskupského soudu trpěla, a vedení práva velice se protahovalo i zdražovalo. Oproti těmto nepřístojnostem vystupovali častěji knížata světští i sbory církevní, a papežové sami udělovali mnohdy privilegia de non evocando, čímž zachování pravidelných instancí mělo býti zabezpečeno. Sbor tridentský (Sess. 24 de reform. c. 20) ustanovil pak, že každá sporná záležitost rozhodnuta býti má příslušným biskupem v instanci první, a jen kdyby se spor vlekl přes dvě léta, dovoleno vznésti spor na stolici vyšší. Pouze kdyby biskup i strany se shodli, možno projednati spor přímo před soudem papežským. Hnr.

Související hesla