Evoluce

, z latinského evolvere - vyvíjet (se);
1. biologie zákonitosti historického vývoje organismů (viz též fylogeneze) od nejjednodušších začátků po současné druhy v průběhu geologického vývoje Země. Evoluce probíhá postupnými změnami populací organismů, které vyplývají z přizpůsobování jedinců měnícím se podmínkám prostředí i vzájemným vztahům mezi nimi, populacemi i druhy. Nastává v generacích následujících za sebou a vycházejících z určitého společného předka, vede ke zdokonalování forem života, které v této době vrcholí vývojem člověka jako živočišného druhu. Evoluci organismů předcházela evoluce prebiotická, chemická, vedoucí ke vzniku organických sloučenin, především nukleových kyselin a bílkovin, jež podmiňovaly vznik živé hmoty a její genetické struktury. Evoluce neprobíhá přímočaře, zahrnuje štěpení jednoho druhu ve více druhů i vymírání a zánik jiných druhů. Probíhá na úrovni molekulární (záměny nukleotidů DNA), buněčné (prokaryonta – eukaryonta), organismální i na úrovni populací. Obvykle se rozlišuje mikroevoluce (postupný vznik druhů) a makroevoluce (vznik vyšších systematických jednotek);
2. filozofie vývoj; představa, že změny věcí jsou součástí změn dlouhodobých, souvislých a vedoucích určitým směrem. Od 19. stol. celková představa světa jako neustálého vývoje směrem ke složitějším a diferencovanějším formám v přírodě, kultuře atd. Postupný vývoj chápaný jako vývoj k lepšímu se někdy nazývá pokrok;
3. sociologie evoluce sociální, vývoj společnosti (a jejích sociálních systémů), který probíhá plynule, bez náhlých přeryvů a skoků, podle zákonů přírodních věd. Všechny společnosti musí podle některých koncepcí projít ve stejném pořadí týmiž vývojovými stadii. Opak revoluce. Viz též Ch. Darwin.

Ottův slovník naučný: Evoluce

Evoluce (lat. evolutio), nenáhlý vznik a vzrůst něčeho, vývoj, rozvoj, odvinutí, rozpletek. V přírodě u velkém i v říši výroby lidské ustavičně znamenáme, kterak povstávají věci, živá bytost (živok) nebo nástroj, tovar, pokrm, oděv, dům.. – Vždy v pochodech takových látka na určitém místě se shlukuje, nabývá souvislosti a nových tvarů, rozlišuje (differencuje) se v různé částky, které skládají ladný celek – čili vyvinuje se. A tuto obyčejnou způsobu myslící duch lidský rozšířil dále i na věci méně obyčejné, kde vývoj přímo pozorovati nemohl, i na nebesa. Z výtěžků hvězdářských člověk sestavil si obrázek o tom, jak asi povstala soustava hvězdná; jest zejména znamenita nauka Kantova (či Kanto-Laplaceova) vývojezpyt slunečné soustavy. Na počátku byla jen látka v prostoru stejně rozdělená, pramlha, která se shlukovala houšť a houšť a kolem osy se otáčela, jednotlivé kusy pralátky se odtrhly a sbalily se v planety. Geologie odtud pokračujíc zdělala nauku, jak se vyvinula naše zeměkoule zvlášť, z čehož opět činíme si obrázek o vývoji jiných planet. Embryologie spojeným úsilím anatomů a fysiologů došla zdárného vypěstění a byla po výtce nazvána vývojepisem (Entwicklungsgeschichte). Její úlohou jest vyšetřiti, jak povstává a vyvinuje se jednotlivý živok (ontogenie); jak povstává znenáhla organický druh čili species, na to odpovídá nauka Darwinova, jež důrazně ukazuje applikaci principu vývoje. A podobně se postupuje v jiných nejodlehlejších odborech, zpytuje se, jak vyvinuly se mluva, báje, instituce právní a státní, náboženství, vlohy duševní, uměna, literatura i vzdělanost vůbec. Naše doba jest vývojeslovná: není hesla druhého, které by tak všeobecně hlásáno a uznáváno bylo. Všude pronikl princip vývoje a stal se vzorcem pokroku. Nám nestačí ani stání ani převrat; v zásadě vývoje však jsou jejich protivy vyzdviženy a usmířeny. Věc poznám dokonale, když její vznik a vývoj prohlednu: pak ji vidím před sebou, nejen jaká nyní jest, nýbrž i její minulost, a mohu spolu hádati o její budoucnosti. Odtud ono hojné odporučování methody vývojepisné, vznikoslovné či genetické, historické, srovnavací a jiných, kterým jest jádro společné. Všechno, co staří pronesli pochvalného o historii, platí rovnou měrou, ano zvýšenou, o vývojesloví, neboť historie sama není nic jiného než vývojezpyt národa, státu a konečně celého lidstva. Kdo poznal hlouběji pravý stav věci, totiž vývoj její, může o ní správně souditi, spravedlivým býti, an prohlédá její vznik a v něm omluvu nalézá mnohého zjevu, jejž by jindy rozhodně odsoudil. Marno jest žádati a přivolávati něco, co nemá posud splněny podmínky své, co by bylo nezdůvodněnou anticipací v zákonném postupě, připínáním k pozdějšímu článku v řetěze událostí, česáním ovoce nezralého. Zásada vývoje činí člověka také trpělivým, učí ho čekati, ale setrvati v práci. I vnikla hluboko v představy doby naší. Vývoj na zemi i na nebi, v říši nerostů i živoků, v říši hmoty i ducha, ve vzdělání jednotlivce i národa, vývoj poměrů společenských i státních, zkrátka vývoj vůbec jest signatura doby, jedna z hlavních kategorií nynějšího ducha času. Avšak i dále; jakožto pomysl filosofický vývoj více méně zřetelně ukazuje se ve všech soustavách, které stojí proti emanaci, jež věci chce pojímati obrazem výronu z nejvyšší bytosti, kdež. to mezi evolucí a kreací (vývojem a stvořením) není toho sporu a oba pojmy sjednány býti mohou. Dd. Evoluce psychologii nazývá se vybavení čili reprodukce řady představ, která nastane, když některý člen řady na vědomí vynikne a členové následující v témž pořadí k uvědomění přicházejí, v jakém tam byli dříve vstoupili. Říkáme, že se řada rozvinula: evoluce čili rozvoj představ v řadě sdružených. Protiva toho jest návoj čili involuce. Dd. Evoluce v mathematice, odvíjení křivky k nabytí její evolventy. Evoluce v hudbě (též inverse, ital. rivolgimento), převrácení hlasů ve dvojnásobném kontrapunktu. Evoluce loďstva, různé obraty a pohyby válečného loďstva a jednotlivých jeho korábů na moři. zejména při bitvě nebo při vyhledávání nepřítele nebo při unikání nepříteli. Rovněž tak zovou se podobné pohyby větších oddílů při vojsku pozemním.

Související hesla