Evolucionismus

, konvenční označení pro směr, který v 19. stol. dominoval v sociální antropologii a sociologii (H. Spencer). Založen na biologické inspiraci (linie vedoucí spíše k J. B. Lamarckovi než k Ch. Darwinovi). Jednotlivé stupně vývoje lidského jedince považovány za analogii vývoje celého lidstva, vývoj chápán jako progresívní proces (pokrok), dosažené změny (často nastávají skokem) se mohou mezigeneračně přenášet prostřednictvím genů; za významný faktor se považuje prostředí. Evolucionismus ve společenských vědách byl v souladu s evropským pojetím dějin jako procesu, který má progresívní charakter. Vyjádření našel i v různých utopických, revolučních a podobných učeních; doprovázen tezemi o určité skupině lidí (národ, rasa, třída) jako předurčené k naplnění cíle vývoje. Idea pokroku (nikoli vývoje) je v současnosti silně zpochybňována v důsledku oslabení víry v západní civilizaci jako nejvyšší vývojový stupeň i v souvislosti s rostoucím zájmem západního myšlení o tzv. alternativní (mimoevropské) společenské modely.

Ottův slovník naučný: Evolucionismus

Evolutionismus, nauka evoluční, též názor světa, ve kterém jest evoluce hlavní zásadou a všechny otázky rozřešiti hledí. Evolutionismus může postoupiti i tak daleko, že se činí zásadou absolutní, stává se výlučným a pravému stavu věcí křivditi může. Tak na př. v ohledu čistě naučném evolutionismem nevyřídí se nic v mathematice, kdež poznatky jinou vědeckou methodou se dovozují. Vyvinouti mathematický vzorec neb rozvinouti nějakou funkci v řadu má zcela jiný význam, nežli v jakém se nyní slova evoluce užívá. Výlučný evolutionismus všechno v pochody rozpouští a dospívá konečně k troufalému výměru: »svět jest vývoj, pochod (processus)«, tak že ztráceje rozlichu mezi tím, co jest a tím, co se vyvinuje (děje), ztrácí pevnou půdu pod nohama, dochází k pouhému, bezpříčinnému dění, a z tohoto pojmu protimluvného, pro nás nejdrsnějšího, činí více než kategorii světa, totiž přímo podstatu světa. Dd.

Související hesla