Existence

, z řeckého ek-istémi a latinského ex-sistere - vyvstávat, vyčnívat, trčet; výskyt – přítomnost jsoucího, též konstatování jsoucnosti předmětu bez jakéhokoli dalšího určení. Ve středověké filozofii (ale i v běžné řeči) sama skutečnost bytí – že něco jest – v protikladu k podstatě či esenci věci. M. Heidegger a existencialismus považují existenci za vlastní způsob lidského bytí; lidská bytost není ničím jiným než tím, čím se stane – je vržena do existence a musí usilovat o její naplnění. Současná filozofie staví do popředí otázky odpovědnosti; existenci chápe jako východisko vztahů ke druhému (M. Buber) a etiky vůbec (E. Levinas aj.).

Související hesla