Expresionismus


1. literatura evropský umělecký směr vyvíjející se od 80. let 19. stol. do 30. let 20. stol. jako protiklad naturalismu a impresionismu. Většinou není přiřazovám k avantgardě. Je zaměřen na vyjádření individuálních prožitků, dostatečně silných, aby se mohly stát pravdivou realitou, emocionálně srozumitelnou. Velkým impulsem k rozvoji expresionismu byla deziluze 1. světové války a sociální konflikty, v nichž se bezprostředně reflektuje krize humanity. V literatuře se expresionismus nejvýrazněji projevil v Německu, kde byl podmíněn i společenskou situací poražené válečné velmoci. V české literatuře reprezentuje expresionismus brněnská Literární skupina s časopisem Host; hlavní představitelé: spisovatel L. Blatný a teoretik F. Götz;
2. hudba směr z počátku 20. stol. (1910 – 25), rozvíjený zejm. německými a rakouskými skladateli (A. Schönberg, A. Berg, A. Webern, E. Křenek, P. Hindemith, dále A. N. Skrjabin, B. Bartók, v Československu A. Hába). Pro expresionismus je příznačný odpor vůči tradičním hudebním vyjadřovacím prostředkům, uplatňuje se atonalita, dodekafonie, čtvrttónová hudba, vzrušená melodika, disonantní harmonie; 3. výtvarné umění umělecký směr či hnutí, které vzniklo kolem 1905 v Německu (z latinského expressio, výraz). Je charakteristické zaměřením na vnitřní psychické stavy, vyjadřuje se barevnou a tvarovou deformací. První vlna expresionismu koncem 19. stol. (E. Munch, J. Ensor). Vlastní směr spojen se skupinou Die Brücke. Představitelé expresionismu O. Müller a E. L. Kirchner navštívili 1911 Prahu (styk s W. Nowakem a B. Kubištou).

Související hesla