Ferdinand Tyrolský

, rakouský arcivévoda, hrabě tyrolský od roku 1568; syn Ferdinanda I., místodržitel v českých zemích 1557 – 67, pro morganatické manželství zbaven následnictví, po otcově smrti získal Tyrolsko a tzv. přední země, věnoval se správě země; podporoval kulturu.

Ottův slovník naučný: Ferdinand Tyrolský

Ferdinand Tyrolský, arcivévoda rak., syn cís. Ferdinanda I. (*14. čna 1529 v Linci – †24. ledna 1595 v Inšpruku). Byl miláčkem otcovým. Dostalo se mu výborného vychování. Po »krvavém sněmě« pražském cís. Ferdinand I. ustanovil ho za místodržitele v Čechách a dal mu nejpřísnější rozkazy proti Jednotě bratrské. Arcivévoda Ferdinand svou vlídností získal si záhy mysli všech, a přímluvy Filipiny Welserovy , krásné a vzdělané dcery bohatého kupeckého rodu augšpurského, milenky Ferdinandovy, která sídlila zprvu na Březnici, pak na Křivoklátě, ulehčily osud uvězněných náčelníků Jednoty: br. Augusty a Bílka. Rok 1556 zastihl Ferdinanda na bojišti uherském. Roku následujícího Ferdinand zavírá potají sňatek s Filipinou Welserovou. Byv opět místodržícím v Čechách, mohl jen občas navštěvovati choť svou, která na Březnici dala mu syna Ondřeje (*15. čna 1558), na Křivoklátě syna Karla (22. list. 1560) a pak dvojčata Filipa a Marii (*7. srpna 1562), která však záhy zemřela. Dítky tyto vesměs byly odloženy a přijaty za nalezence. Posléze Filipina, syta jsouc nesnesitelného života v tajnosti a úzkostlivosti o budoucnost dítek svých, odhalila císaři Ferdinandovi I. pravdu (1561). Císař, jehož záměry na sňatek arcivévody Ferdinanda s dcerou královského rodu franc. byly tudy zmařeny, přemohl svůj hněv, odpustil manželům, uznal jejich manželství, ale pod výminkou, že zůstane tajným: manželům bylo zavázati se k věčnému mlčení. Dětem odepřen titul i znak a dopuštěno pouhé jméno Rakouský; právo dědické přiznáno jim v případě, že by vymřel celý mužský rod Habsburský. Výminku tu manželé zachovali ještě dlouho po smrti cís. Ferdinanda I. Teprve roku 1576 sňatek svůj prohlásili veřejně, když byl papež Řehoř XIII. je propustil ze závazku přísahy dané. Závětí otcovou Ferdinand zdědil – doživota svého – Tyroly a země venkovské; ale byv od císaře Maxmiliána II. bratra svého, ustanoven místodržitelem českým, kterýžto úřad zastával ještě půltřetího roku, teprve v lednu 1567 odebral se do Tyrolska a ujal se správy země tak moudře, že dovedl upraviti poměr biskupství tyrolských k moci zeměpanské, sjednati povolnost sněmů v příčině financí, jmenovitě v povolování pomocí peněžitých proti Turkům, a užiti také katolické protireformace k upevnění a povznesení moci panovničí. Mladšímu bratrovi svému, arcivévodě Karlovi Štýrskému, Ferdinand Tyrolský byl rádcem moudrým, zvláště po důležitém generálním sněmě bruckém (1578). A po smrti jeho byl jedním z poručníků syna jeho, pozdějšího cís. Ferdinanda II., od r. 1590 až do smrti své. O rodinném životě Ferdinandově zmínka již se stala. Zbývá dodati, že choť Filipina zemřela 13. dub. 1580. Dvě léta později Ferdinand pojal za choť Annu Kateřinu, dceru vévody mantovského Viléma (14. květ. 1582), s níž měl tři dítky: dvě dcerušky zemřely v mládí, prvorozená pak Anna (*4. října 1585) stala se chotí cís. Matyáše (4. pros. 1611), když matka její byla mu odřekla. – Ze synů z 1. manželství Ondřej stal se r. 1576 kardinálem, 1589 biskupem kostnickým, 1591 biskupem brixenským a r. 1598 místodržícím nízozemským (†12. listopadu 1600); Karel, markrabí burgavský, oddal se vojenství (†12. listopadu 1627). Ferdinand Tyrolský, muž vzácných předností těla i duše, povahy v pravdě rytířské, byl nadšen pro umění a vědy. Založil převzácné sbírky na hradě Ambrasu blíže Inšpruku, kde do r. 1576 sídlila choť jeho Filipina. Stopa tvrdosti dá se však pozorovati v povaze jeho již z mládí; se stářím vzrůstá stále patrněji. Srv. Hirn, Erzh. Ferdinand von Tirol (Inšpruk, 1885 až 1887, 2 d.). Koll.

Související hesla