Ferrara

, město v severní Itálii v kraji Emilia-Romagna; 133 000 obyvatel (1998). Průmysl chemický. Ovocnářství (veletrh). Univerzita, historické památky. Historické centrum je od roku 1995 součástí světového kulturního dědictví UNESCO. Uvnitř dochovaných středověkých hradeb se nachází soubor paláců z 15. – 16. stol. (např. Palazzo Schifanoia s freskami z 15. stol., Palazzo dei Diamanti), opevněný zámek s obranným příkopem Castello Estense (14. – 16. stol.), románsko-gotický dóm a radnice (1243). – V antickém období známa jako Forum Alieni, v raném středověku středisko langobardského vévodství, od 1240 majetek rodu Este (hrad), 1597 – 1860 pod papežskou správou. K Itálii náleží od roku 1861.

Ottův slovník naučný: Ferrara

Ferrara, hlavní město italské prov. ferrarské v Emilii, nad ramenem Padu (Podi Ferrara), 28 km od moře Jaderského a jen 2,4 m nad hladinou jeho, v nížině veleúrodné, však nezdravé, při dráze z Padovy do Florencie, sídlo arcibiskupa, prefekta, obchodní komory a university. R. 1881 čítalo s předměstími 30.700 ob. (jako obec 85.000, r. 1892). Má lyceum, gymnasium. školu hudební, technickou a j. Jest z nejpěknějších a po Turinu nejpravidelněji stavěné město sev. Italie. Opevněno jest hradbami a baštami, má citadellu a velikou zbrojnici. Corso 3000 kroků dlouhé protíná je od brány Padské (Porta Po) až ke bráně mořské (Porta Mare). Ulice jsou široké a dobře dlážděny. Z náměstí vynikají Ariostovo (Piazza Ariostea) s pomníkem básníka Ariosta a náměstí Tržní (P. del Mercato). Z kostelů nejpamátnější jsou: a) kathedrála s velkolepým průčelím ve slohu lombardském, pochází ze stol.XII., zdobená obrazy od Garofala, Guercina a j., jakož i znamenitými ozdobami a figurami bronzovými od Nicc. a Giov. Baroncellů aj., b) kostel sv. Františka ve slohu renaissančním ze stol. XIV. (stavitel Pietro Benvenuti) s freskami Garofalovými, s hrobkami rodu Estenského se šestnácterou ozvěnou pod druhou kupolí střední lodi, c) starobylý kostel sv. Jiří před branou Římskou (byl až do r. 1135 kathedrálou), v němž papež Eugen IV. r. 1438 u přítomnosti císaře byzantského Jana Palaeologa za příčinou sloučení církve řecké s církví latinskou zahájil koncilium. Z budov světských vynikají: a) Castello, palác někdejších vévod ferrarských, ohromná to stavba ve slohu gotickém se 4 mohutnými věžemi. Zde miloval a trpěl Tasso, zde básnili Ariosto a Guarini, Michal Angelo tu býval hostem a Dosso Dossi tu tvořil proslavené svoje obrazy a fresky. Zde však byla i strašná vězení, zde markrabě Mikuláš III. z Este ve vazbě držel nevěrnou manželku svoji Parisinu Malatestovu a svůdce jejího, nemanželského syna svého Huga, jež pak dne 21. května 1425 dal odpraviti. Událost tato poskytla Byronovi látku k básni »Parisinæ. b) Palác deDiamanti, ve slohu renaissančním, dostavěný r. 1567 (stav. Biagio Rosetti) s městskou obrazárnou, ve které především zastoupena škola ferrarská, jejíž předními ozdobami byli vzpomenutí již Garofalo a Dosso Dossi. c) Palác del Paradiso ze stol. XIV., nyní universita (Studio Publico). Tato má 3 fakulty: právnickou, lékařskou a mathematickou a jest při ní bohatá sbírka mincí, latinských a řeckých nápisův a starožitností, botanická zahrada, kabinet fysikální, meteorologická stanice a velkolepá knihovna (asi 100.000 sv., 1100 rukopisů, mezi nimiž autografy Tassovy, Ariostovy, Guariniovy, mnoho vzácných inkunabulí, drahocenné kancionály ze stol. XIII. – XVI. s výtečnými miniaturami). d) Palác Bevilacqua s portikem o 15 mramororých sloupech, e) palác Zatti (Rondinelli) s 22 arkádami, f) palác Roverellův a blíže něho špitál sv. Anny, kde dosud kobka, v níž Tasso držán byl ve vazbě, g) dům Ariostův, r. 1811 od obce zakoupený, v němž pracovna básníkova dobře jest zachována, h) palác Scrofův (nyní Betrami-Calcagnini) v ušlechtilém slohu renaissančním, jako skoro všecky paláce ostatní. – Ferrara slula za starověku Forum Alieni, ve středověku náležela k Exarchátu, pak ke Státu církevnímu, potom zase k panství markraběte Bonifacia a dcery jeho, »veliké hraběnky« Mathildy. Záhy dosáhla samosprávy, byla členem Ligy Lombardské proti Bedřichu Rudovousovi. Přidržela se však císaře Bedřicha II. v boji proti Řehoři IX. Tehdy Guelfové tam potlačeni, vůdce jejich Azzo dEste vypuzen a v čelo města postaven Ghibellin, výtečný Salinguerra. Tento však r. 1240 pomocí Benátčanů na obchodní rozkvět Ferrary nevražících přemožen a zajat, načež Estenští znova nad městem se uvázali ve vládu, ve které se také již udrželi. Největšího lesku a blahobytu dospěla Ferrara za posledního panovníka estenského, Alfonsa II. (1558 – 1597), příznivce Tassova a Guariniova, čítajíc tehdy přes 100.000 ob. Po smrti Alfonsově papež Kliment VIII. ji připojil ke Státu církevnímu. Proti tomu však vzbouřila se r. 1848 i podrobena toliko pomocí Rakušanů. R. 1859 po bitvě u Solferina povstala znova i připojena potom ke království italskému. Z rodáků ferrarských vynikli najmě Savonarola (*1452) a Guarini (*1537). Šra. Dodatky Má 87.648 obyv. (1901)..

Související hesla