Ferus Jiří

, český náboženský spisovatel a jezuitský kazatel. Ve spise Mappa katolická aneb Obrácení národův celého světa oslavil vítězný postup protireformace; napsal 50 knih (životy svatých, modlitební knížky, životopis Jana Nepomuckého, pojatý jako legenda světce sto let před jeho svatořečením).

Ottův slovník naučný: Ferus Jiří

Ferus Jiří, jesuita a spisovatel český (*1585 [1589?) v Horšově Týně-†1659 v Březnici). Vychován nejprve v Plzni, pak v Praze u jesuitů, do jejichž řádu vstoupil r. 1602. R. 1616 vyučoval již filosofii, morálce a polemice na jejich kolleji, r. 1620 stal se českým kazatelem u sv. Salvatora, spravuje zároveň tiskárnu klementinskou, a od r. 1623 i bibliotéku, jíž hojně užíval, zvláště ke studiu dějin domácích. O vědomostech jeho z tohoto oboru svědčí dopisy Slavaty, jemuž Ferus shledával i opisoval prameny a opravoval známé histor. dílo. Neméně proslul Ferus jako kazatel. Jsa z nejhorlivějších jesuitů, nabyl za doby tehdejší příkré reakce veliké obliby; kázání jeho byla originální, svěží, ohnivá, prosycená příklady z českých dějin a horlením pro pravdu, ctnost, nábožnost; avšak také proti nekátolíkům, jež snažil se po dobrém i po zlém přivésti v lůno církve. Již roku 1623 (17. ledna) sňal s Kotvou a několika studenty s věže týnské kalich a sochu krále Jiřího. Za to a za svou bezohlednou přímost musil ne jednou pykati, jednou i dočasným vyhnanstvím do Prachatic. Týmž jesuitským, nadšeným, nepokojným duchem nasyceny jsou i hojné jeho spisy latinské, německé i české, jichž se čítá na padesát. Jsou to jednak překlady náboženských děl Horatia Tusselina, Jeremiáše Drexelia, Jana Eusebia Nierenberského, Lukáše Pinelliho, Martina de Roa, Alexandra Cajetana a j., dále četné spisy více méně původní o životech cizích i domácích svatých. tyto s rytinami Škretovými (nejzajímavější Život blahoslavené Anyžky Panny, řádu sv. Kláry, vydaný v Praze 1666 v jazyku starodávním s hojnými vysvětlívkami), dogmatické, rozjímavé, mystickozázračné a modlitby (o očistci, nebi, pekle, o Panně Marii Svatohorské). Důležitější jsou: Mappa katolická (1630), velký spis o obrácení národů celého světa na víru křesťanskou; Orbis Phaéton, podpal celého světa jazyk lidský (1637 v Praze, nákl. sv.. Václavského dědictví), Zlatý nebeklíč (t., 1637, nyní již 237. vydání). Působiv plných 30 let a unaven jsa stálými boji hledal posléze tichého útulku v Březnici, kdež také pohřben v nové kolleji, jejíž stavbu sám řídil. Viz Jireček, Rukověť; Historický sborník II. 298; ČČM., 1880, 472 a 1885, 403; Vlasť, V, 478 a 302.

Související hesla