Filantropie

, lidumilnost. Postoj zdůrazňující povinnost člověka pomáhat druhým. Dobročinnost.

Ottův slovník naučný: Filantropie

Filanthrópie (řec.), lidumilství, jest protivou misanthrópie a vyznačuje se všeobecností a éthičností, t. j. předmětem lásky mravnostní není člověk jeden, nýbrž člověk ve významu svém rodovém čili lidstvo. V druhé polovině min. stol. význam slova filanthrópie čili filanthrópismus obmezován Basedowem a jeho přívrženci, zovoucími se filanthrópy čili filanthrópisty, na opravné snahy paedagogické. Zásada Rousseauova, že člověk od přírody dobrý jest, byla podlohou tomuto paedagogickému filanthrópismu, jenž celkem se nesl směrem těch ideí, že má-li člověk volně a své přirozenosti i určení svému přiměřeněji se vyvíjeti, jest mu nutně potřebí stykův s přírodou, názorův a též i výcviku tělesného; nebo jen takto docílí se souměrného vývoje ducha i těla. Jméno filanthrópie odtud se vede, že usilováno o vychování povaze lidské přiměřenější. V tom předchůdci byli Rousseau a dříve již Locke a Komenský. Filanthrópismus tento povstal též z části i v protivě k humanismu, poněvadž tomuto také ten výklad podkládán, jako by humanita (lidskost) ve svém rozumovém i mravním rozvoji poutána byla ke vzdělání klassickému. Proti tomuto ukazoval Basedow se svými stoupenci, že k plnému rozvoji schopností lidských postačí vzdělání na základech co možná přirozených a každému všeobecně přístupných, a studium latiny a řečtiny odkazoval do kruhů učeneckých. Proto v Dessavě založil Filanthrópinum č. školu lidumilství, jež mělo jednak vychovávati příští učitele, jednak mělo býti i vzornou školou podle zámyslův jeho. Zb.

Související hesla