Filip IV.

, španělský a portugalský (Filip III.) král od 1621; syn španělského krále Filipa III. 1625 – 30 vedl námořní válku s Anglií; 1628 válku o dědictví mantovské. 1640 čelil katalánskému povstání a nedokázal zabránit odtržení Portugalska. 1641 čelil povstání v Andalusii; 1643 porážen od Francouzů u Rocroi; 1647 povstání v Neapolsku a na Sicílii; v lednu 1648 münsterský mír ukončil dlouholetou válku v Nizozemí (uznání plné nezávislosti Spojených provincií nizozemských). 1648 povstání v Aragonsku; 1659 po pyrenejském míru ztrátilo Španělsko část území ve prospěch Francie. V letech 1662 – 65 vedl neúspěšnou válku proti Portugalsku. Období panování Filipa IV. bylo přes nebývalý kulturní a umělecký rozkvět (P. P. Rubens, Velázquez, Calderón de la Barca, T. de Molina atd.; mecenáš umění a iniciátor četných staveb) obdobím mocenského úpadku a těžkých hospodářských (státní bankroty 1627, 1647 a 1652) i společenských krizí.

Ottův slovník naučný: Filip IV.

Filip IV., syn a nástupce před. (1621 až 1665), měl milcem a ministrem vévodu Olivareza. Vláda konala se celkem jako za Filipa lI. a III. Španělsko účastnilo se války 30leté a mělo co činiti s Hollanďany, s nimiž příměří r. 1609 sjednané r. 1621 vypršelo, a s Ludvíkem XIII., jehož ministr, kardinál Richelieu, na místo velmoci španělské v koncertě států evropských postaviti hleděl velmoc francouzskou. Olivarez domníval se, že Španělsko jest proto slábo, že země některé dotud mají ně která zvláštní práva; i jal se tedy práva ta rušiti, pokračuje tak v centralisační soustavě Filipa II. Proti tomu však povstali r. 1640 Kataloňané i drželi se pomocí francouzskou až do r. 1652. Zároveň (1640) povstali také Portugalci vidouce, jak hyne obchod a koloniální panství jejich výpravami Hollanďanů, kteřížto se zmocnili i velké části Brazílie. Vyvolili si králem Jana z Bragançy a šťastně se panství španělského zbavili. Následkem nehod těchto musil Olivarez r. 1644 ustoupiti synovci svému, hr. Narovi. Tento potlačil sice vzpouru, r. 1647 v Neapolsku způsobenou Masaniellem, ale s republikou Hollandskou musilo Španělsko r. 1648 ve Vestfálích učiniti mír a uznati ji státem samostatným. S Francouzi ve válce pokračováno, a mimo to zapletl se Filip IV. do války též s Cromwellem, jenžto pak Španělům odňal Jamaiku a Dunkerk. V míru řečeném pyrenejském musil Filip Francouzům dáti hrabství Roussillon a Artois a mimo to ještě několik měst pohraničných v Nízozemí. Velmoc španělská klesala tak rok od roku hloub a hlouběji.

Související hesla