Filip IV. Sličný

, francouzský král z dynastie Kapetovců od roku 1285. Vládu opíral o úřednictvo a organizovanou správu (viz též legisté). Sňatkem s Janou I. Navarrskou (1273 – 1303) získal v roce 1284 Království navarrské a hrabství Champagne. S Eduardem I. Anglickým vedl válku o Gaskoňsko, dočasně ovládl Flandry (1302 poražen u Kortrijku). Mocenský konflikt s papežem Bonifácem VIII. (asi 1230 – 1303) vyústil 1305 v papežovo zajetí a prosazení Francouze Klimenta V. († 1314) na papežský stolec (od 1309 papežská rezidence přenesena do Avignonu). K prosazení vlastní politiky svolal v roce 1302 poprvé generální stavy. Aby získal finanční prostředky, vystoupil 1307 proti řádu templářů, zkonfiskoval jejich majetek a v roce 1312 dosáhl na papeži zrušení řádu.

Ottův slovník naučný: Filip IV. Sličný

Filip IV. Sličný (1285 – 1314), syn před., byl pán nad míru chytrý a rázný, avšak i velice krutý a panovačný. K dosažení svých záměrů daleko více než ostří meče užíval ostří zákonův i byl králem daleko spíše dle srdce legistů než kavalírů. Neštítil se lsti ani násilí, a dějepis řadí ho k despotům nejděsnějším. Avšak klestil cestu monarchii moderní proti feudalismu středověkému a proti nárokům Stolice římské, jež domáhala se světovlády a sobě osobovala svrchovanou moc nade všemi králi a knížaty křesťanskými; stavěl zásadu samostatného státu národního a plné, na nikom nezávislé moci zeměpanské. Příčinou půtek mezi plavci a rybáři anglickými a franc. povolal krále anglického Edvarda I., jakožto vévodu guiennského a tudíž vasalla svého, k soudu do Paříže. Edvard, maje činiti se Skoty, poslal místo sebe bratra svého Edmunda a na důkaz ochoty ke smíru vydal Fovi Guiennsko. Filip však obsadiv zemi, jednání o smír přerušil, a následkem toho vypukla válka (1294). Edvard hleděl se posilniti spolkem s knížaty některými, jako s hrabětem flanderským Vítem a mimo to i s králem Adolfem Nassavským, zazlívajícím Fovi, že se zmocnil města Valenciennes, jež tehdy náleželo k říši německé. Naproti tomu král franc. opět spolek učinil se Skoty (1295). Válka skončena (1299) prostřednictvím papeže Bonifacia VIII. Králové podrželi každý, co právě měl, a Filip se odřekl Skotů podobně jako Edvard hraběte flanderského. Na utvrzení přátelství pojal Edvard za choť sestru Filipovu Marketu, a syn jeho Edvard II. zasnouben s dcerou Filipovou Isabellou. V krátce potom (1300) Francouzi vedením bratra králova Karla z Valois vpadli do Flander. Hrabě Vít, maje proti sobě drahnou část šlechty a boha. tých měšťanů (řeč. Liliany, přívržence Francie), vzdal se Fovi na milost i zavřen v Paříži do věze louvreské. Filip zavítal po té do Flander s manželkou svojí Johannou, s nížto byl zdědil království Navarrské a hrabství Champagne a Brie. Královna nádherou měšťanek flanderských všecka byla pohoršena, Filipvšak radoval se, že má zemi, z jejíhož bohatství mu lze bude hojně těžiti. Ustanovil pak Flandřanům správcem Jakuba ze Châtillona kterýžto vyděrač a krutovládce lid poddaný za krátko dohnal k zoufalství. Flandřané povstali a v noci z 20. na 21. bř. 1302 pobili v Brügge přes 3000 Francouzův a vojsku, jež vypraveno bylo jich potrestat, připravili 9. čna t. r. děsnou porážku u Courtrai. Filip zvítězil sice r. 1304 nad Flandřany u Monsen-Puelle, ve kteréžto bitvě i osvědčil znamenitou chrabrost osobní, avšak seznav moc a sílu nepřátel, učinil s nimi mír. Flandřané slíbili mu 200.000 liber a vydali území mezi Skaldou a Lysou, začež potvrdil práva jejich a uznal Roberta, syna Vítova, za hraběte. Filip hledě zvelebiti svoje království a povýšiti Francii za velmoc v Evropě nejpřednější, potřebí měl velkého vojska i loďstva, musil chovati nádherný dvůr a vydržovati četné úřednictvo. Mimo to nucen byl proti nepřátelům zápas vésti také penězi, platiti spojence, zakupovati přívržence. Proto ukládal poddaným těžké daně, konfiskoval, co jen se dalo konfiskovati, odíral a vyháněl Židy a Lombardy, přední to peněžníky doby tehdejší, zlehčoval minci, pročež i nazýván penězokazem, slovem: neštítil se prostředků nižádných, aby z tísně si pomohl I vymáhal daní též na duchovenstvu. To však se protivilo papeži Bonifácovi VIII, jenžto byl dědicem ideí a politiky Řehořův a Innocentiův. Již r. 1296, ještě za války mezi Filipem a Edvardem I., vydal B. bullu Clericis laicos, kterou zapovídal, aby panovníci od duchovenstva nežádali daní, leda s výslovným povolením papežovým. Tehdy Filip zase zakázal vývoz rozličných věcí, najmě zlata a stříbra, ze svého království, t. j zastavil dary a poplatky, jež papežům do Říma se odváděly z Francie. Bonifác vypravil k němu (1301) legátem biskupa pamierského Bernarda Saisseta; toho však, antě drze si počínal, dal Filip zatknouti a žádal, aby zbaven byl hodnosti duchovní, načež jako velezrádce měl veden býti na popravu. Papež ujal se pronásledovaného a pozvav duchovenstvo francouzské do Říma, vydal bullu Ausculta, fili, v níž králi vytýkal, že odírá církev, že libovolně obsazuje úřady duchovní, že osoby stavu kněžského pohání před soudy světské, že kazí minci – a zároveň varoval, aby si Filip nemyslil, že nemá nad sebou pána vyššího, antě náměstek Kristův knížatům světským samým Bohem ustanoven jest za soudce a náčelníka. Bullu tu Filip návodem rádců svých, mezi nimiž přední byli legisté Petr Flotte, Vilém Nogaret, Vilém Plasian, Filip a Enguerrand Marigni, dne 11. ún. 1302 veřejně dal spáliti a rozepsal po té ke dni 10. dub. t. r. do Paříže obecný sněm říšský (états généraux), aby mu v boji proti Římu byl nápomocen. Na sněmě tom tehdy poprvé zasedli poslanci stavu městského čili třetího (tiers-état, na něž král ovšem spoléhati směl nejbezpečněji. Maje tedy na své straně národ, potlačil Filip snadno veškeren odpor duchovenstva a proti papeži den ode dne si vedl rozhodněji. V list. 1302 vydal Bonifác bullu Unam sanctam, ve kteréž učení o poměru mezi mocí světskou a duchovní vyslovil určitěji a mimo to krále legátem vyzval k zodpovídání. V březnu 1303 kancléř Vilém Nogaret ve shromáždění pánův a praelátů franc. žádal, aby Filip se zasadil o svolání obecného koncilia, jež by Bonifáce soudilo a odsoudilo, antě prý jest kacíř, uchvatitel a svatokupec. Dne 13. dubna 1303 papež Filipa dal do klatby. Posel, jenž bullu tu přinesl, uvržen do vězení, a Filip zabavil statky 45 praelátů, jižto se byli na cestu vydali do Říma. Aby pak v boji proti papeži neměl překážek od krále anglického, vrátil mu Guienne a znova se odřekl spojenství se Skoty. Naproti tomu papež zase spolek učinil s Albrechtem I. Habsburským, uznav a potvrdiv ho za krále německého. Dne 13 června 1303 legista Vilém Plasian obnovil žaloby Nogaretovy jakož i žádost o svolání obecného sněmu církevního, k němuž také Filip ihned zváti se jal kde koho. Naproti tomu papež zase přichystal bullu, jíž Filipa prohlašoval za zbavena koruny a poddané jeho vyvazoval z věrnosti a poslušnosti. Bulla ta měla býti vydána dne 8. září 1303, ale den před tím Bonifác přepaden a pohaněn v rodišti svém, v Anagnii. od spiklenců, jež vedli Vilém Nogaret a zlotřili pánové italští Sciarra Colonna a Rinaldi de Supino, kteří chtěli papeže, starce as 86letého, odvléci do Francie. To jim sice Anagniané překazili, avšak Bonifác zemřel v krátce potom následkem rozčilení. Nástupce jeho Benedikt XI, chtěje míti pokoj, zrušil bully na Filipa vydané; ale to králi nestačilo, neboť chtěl, aby Bonifácius, jejž Malefaciem nazýval, prohlášen byl za kacíře. Když pak Benedikt nezadlouho sešel se světa, dokázal Filip pomocí kardinálů franc. toho, že papežem zvolen oddaný mu arcibiskup bordeauxský, zlopověstný Kliment V. Týž však nešel do Říma, nýbrž dal se (14. list. 1305) korunovati v Lyoně, kteréž město Filip později odňal říši Německé (Arelatské), a sídlem si (1308) zvolil Avignon, kdež pak papežství jako v zajetí živořilo až do r. 1375. Filip Klimentovi k tiáře ovšem nepomohl zadarmo. Dřívější papežové hlásali, že králové poslouchati mají rozkazů z Říma – teď věci obráceny byly na ruby papež byl v područí krále franc. i musil mu skoro ve všem býti po vůli. Kliment neprohlásil sice Bonifáce VIII. kacířem a uchvatitelem, avšak obětoval Fovi (1307) mocný a bohatý řád templářský, jejž pak i zrušil na koncilu ve Vienně (22. bř. 1312). Tehdy mnoho Templářův upáleno; upálen i velmistr Molay, a zboží řádu větším dílem připadlo koruně. Filip ustavil a spořádal nejvyšší soud čili parlament, odloučiv jej zcela od nejvyšší rady královské, a této ostala toliko péče o správu říše, kterou Filip všemožně hleděl zvelebiti. Despota tento vydal i nemálo dobrých zákonův a nařízení. Měšťanům dovoloval nabývati statků lenních a r. 1298 zrušil za mírný roční poplatek veškero nevolnictví v provincii toulouské a albigenské. Ostavil tré synů: Ludvíka X., Filipa V. a Karla IV. Dcera Isabella provdána byla za Edvarda II., krále angl., jemuž porodila syna Edvarda III. Srv. Boutaric, La France sous Philippe le Bel; Jolly, Philippe le Bel; Zeller, Philippe le Bel et ses trois fils.

Související hesla