Filip VI.

, francouzský král od roku 1328; syn Karla z Valois. Francouzskou korunu zdědil po vymření přímé linie Kapetovců. Zakladatel dynastie Valois. Nároky na francouzský trůn vznesl i anglický král Eduard III. a použil je jako záminku k rozpoutání stoleté války, v níž se Filipovi VI. příliš nedařilo. Byl poražen v roce 1340 u Écluse, 1346 u Kresčaku, 1347 ztratil Calais.

Ottův slovník naučný: Filip VI.

Filip VI (1328 – 1350), první král franc. z rodu Valois, syn Karla z Valois, bratra krále Filipa IV. Sličného. Když Karel IV., poslední král ze starší větve rodu Kapetova, r. 1328 se rozžehnal se životem, vdova po něm pozůstalá byla ve stavu požehnaném. A když zanedlouho potom porodila dceru, Filip z Valois, dotud správce říšský, dal se v Remeši korunovati za krále. Nový panovník odevzdal Navarru dceři Ludvíka X. a neteři své Johanně, poněvadž království to se dělilo také po přeslici. Ve Francii však proti nárokům Edvarda III., krále angl., syna Isabelly, dcery Filipa IV., právníci a velmoži prohlásili, že říše francouzská tak jest vznešena, že nikdy nesmí spadnouti na ženu a tudíž také ne na krále anglického. Rozhodnutí takové bylo se již stalo za krále Filipa V. proti Johanně, dotčené již dceři Ludvíka X., i opíráno o zákon Salický a mimo jiné i o sv. Písmo, kde stojí psáno, že lilie nepředou, z čehož pak dovoděno, že království liliové (Francie) se nemá děditi po přeslici. Edvard III, maje co činiti v Britannii, hleděl si s Filipem míru a učinil mu (1329) jako vévoda guiennský též i přísahu vasallskou. Avšak Filip mu nevěřil a podporoval proti němu Skoty. Naproti tomu Edvard zase ve spolky se dal s Flandřany, kteřížto (1336) vyhnali hraběte svého Ludvíka a vedením Jakuba Artevelda vytrhnouti se hleděli z pod. ručí francouzského. Ve válce, jež proto (1337) mezi Anglií a Francií se podnítila, Edvard, přijav titul krále franc, zvítězil v námořní bitvě u Sluysu (24. čna 1340). Avšak když vojsko jeho suchozemské zase poraženo bylo u Saint-Omeru a on sám odražen od města Tournay, válka zakončena příměřím. Vzplanula však brzy znova, a to následkem zápletků bretonských. Po bezdětném vévodě bretonském Janovi III., přeli se totiž o dědictví nejmladší bratr jeho, Jan z Montfortu, a Johanna z Penthièvre, dcera staršího bratra jeho, provdaná za Karla z Blois. Tohoto ujímal se Filip, čině tak z politiky a z příbuzenství, a Jana z Montfortu podporoval král Edvard. Filip uznával tedy v příčině Bretonska dědické právo ženy, kdežto král angl. se tu zase držel zákona Salického. Válka skončena příměřím, jež trvati mělo od ledna 1343 až do dne sv. Michala r. 1346. Avšak když Filip r. 1345 několik bretonských rytířů, Edvardovi oddaných, do Paříže pozval na turnaj a tam dal odpraviti, válka znova vypukla, dříve než příměří vypršelo. Král angl. připlul do Normandie v červenci 1346 a 26. srp. Francouzům porážku připravil u Kreščak (Crécy), kdež padl i král Jan Lucemburský. R. 1347 padlo v moc Edvardovu město Calais a v Bretaňsku zajat Karel z Blois, načež válka opět skončena příměřím. R 1349 koupil Filip hrabství Dauphinée a r. 1350 získal od krále majorckého Jakuba město Montpellier. Když neměl peněz, kazil minci a vymýšlel nové a nové daně, pročež také u lidu velmi byl nenáviděn. Šra.

Související hesla