Filozofie přírody

, oblast filozofie orientovaná na výklad celku přírody a na objasnění zákonitostí přírodního dění. Počátky již u předsókratovské filozofie (např. mílétská škola), rozvíjena Aristotelem, významá zvláště v renesanci. V novověku spojena zejména s německou naturfilozofií konce 18. – začátku. 19. stol. Ta spekulativně usilovala o překonání strnulých filozofických kategorií s přihlédnutím k dynamické povaze bytí ; dospěla tak k dialektice (G. W. F. Hegel) i k představě o přímém vhledu do přírody (J. W. Goethe) a vytvořila protiváhu proti zjednodušenému osvícenskému mechanicismu. V důsledku rozmachu přírodních empirických věd v 19. a 20. stol. získal pojem naturfilozofie poněkud pejorativní význam a filozofie přírody v současnosti většinou není samostatně rozvíjena; má spíše charakter filozofických otázek přírodních věd.

Související hesla