Fjeld

, široká bezlesá, mírně zvlněná náhorní plošina ve Skandinávii.

Ottův slovník naučný: Fjeld

Fjeld, norský název neobyčejně rozsáhlých mass horských, končících planinou, nejčastěji mírně zvlněnou, bez vysokých hřbetů horských. Skoro 90% celého Norska zaujímají fjeld,y a odděleny bývají od sebe velkými a hlubokými údolími a fjordy i fjordovými jezery. Dle nadmořské výšky možno rozeznávati 3 typy. První vypíná se málo nad hladinu moře. Vzorem takového fjeld,u jest krajina Jäderen v již. Norsku, rozlohy asi 5000 km2, jejíž povrch tvořen jest ze skalin žulových, holých a ohlazených. Země pokryta jest pouze na málo místech rašelinnou půdou; jen řídce ji převyšují větší kupy žulové. Tyto hřbety žulové a nízké vyvýšeniny bývají hladce obroušeny a ryhovány bývalými ledovci a všude pokryty hojnými bludnými balvany. Květena i zvířena tohoto i jiných podobných fjeld,ů jest velmi chuda. Mnohem větší rozlohu má druhý typ fjeld,u, s absolutní výškou 500 – 1200 m. Sem náleží Dovrefjeld, Hardangerfjeld a jiné fjeld,y již. Norska, označované společným názvem Langfjeldene Dovrefjeld pokryt jest v nižších polohách hustými lesy, často pralesy, hostícími losy a medvědy. Ve výši asi 700 m přestávají lesy a nastávají pusté skaliny s chudou květenou, v níž převládají malé vrby a břízy. Podobný, ale vlídnější, je Hardangerfjeld, jenž jest rovněž vysokou plání s jednotlivými vynikajícími vrcholy. Nejčastěji jest sklon vysočiny do značné dálky tak nepatrný, že půda je pokryta bažinami a rašelinami. Teprve na okraji planin sbírají se vody, jež do úzkých a hlubokých údolí a fjordů v nesčetných vodopádech a bystřinách k moři stékají. Pláň sama jest po větší čásť roku kryta sněhem, jenž v červnu a červenci na slunných stranách roztává a ustupuje rychle bujícímu rostlinstvu. Poněkud jinou povahu má třetí typ fjeld,ů, na severu poloostrova. Pláň fjeldová není vyšší předešlé; často je nižší, ale pokryta roztroušenými oblými skalinami, jež jeví hladký a ryhovaný povrch po někdejších ledovcích. Mezery mezi skalinami porostly jsou trsy vysokých trav a bujnými lišejníky. Z množství ohlazených hrbolů skalních vynikají ojedinělé skaliny – bývalé to nunataky (t. j. skály vyčnívající z pokryvky ledovcové). Tyto fjeld,y jsou domovem Lapů a sobů. Význačny pro fjeld,y jsou zakrslé stromy, zvláště četné vrby a bříza. Kdežto jehličnaté lesy již ve výši poměrně nepatrné mizejí, dosahují tyto čáry sněžné. Tu bývají rozsáhlé plochy fjordové pokryty místy hustými koberci břízek a výše pouze vrb, jichž vzrůst sotva dosahuje 20 – 30 cm. Rostlin alpských jest v Hardangerfjeldu asi ke 100. Rázem flory své připomínají mnohé fjeld,y Krkonoše. Pláň fjeldová má nepatrnou cenu pro obyvatelstvo, neboť bývá zřídka přízniva salašnickému hospodářství, jako v Alpách. Nepříznivý poměr mezi rozlohou fjeld,u a vzdálenými údolími fjordovými, na jichž březích bývají jednotlivé dvorce, nedopouští dostatečného zužitkování fjeld,u. Zvěři divoké, na př. sobům v Hardangerfjeldu a j., poskytují za to hojné zásoby potravné. Pě.