Flandry

, historická oblast v západní Belgii a přilehlých částech Nizozemska a Francie. Na konci 15. stol. hospodářsky nejrozvinutější země Evropy (vyspělá textilní i jiná výroba, obchod). Do tří států rozdělena se vznikem Belgie (1830).

Ottův slovník naučný: Flandry

Flandry (vlámsky Vlaenderen, francouzsky Flandre, špan. Flandes), kdysi samostatné hrabství, jež nyní rozděleno jest mezi Belgii (Flandry Východní a Západní), Nízozemí (část prov. Seelandu) a Francii (čásť depart. Nord a Pas de Calais). Flandry belgické zaujímají záp. čásť Belgie a jsou v celku nížinou, která od východu na západ klesá, místy až 2 m pod střední vodu mořskou u Ostende, břehy pak provázeny jsou písčitými dunami, až 20 m vysokými a po většině zalesněnými; na východě zavlažuje zemi Skalda s přítoky svými Lysem a Denderem, na západě Yperlée, Yser a množství průplavů, jako na severu Leopoldův, z Brugg do Gentu a Ostende, na jihu Yperlée. Podnebí jest vlhké, ale zdravé, půda travnatá s tučnými pastvinami a s velmi úrodnými poldery, na kterých daří se výtečně obilí, len, konopí, zelenina všeho druhu, tabák, chmel a řepka. Chov dobytka jest na vysokém stupni, rovněž průmysl; jest tu mnoho továren na plátno, krajky, na látky hedvábné a vlněné, cukrovary, lihovary a pivovary. Flandry Východní s hlavním městem Gentem mají na 3000 km2 961.907 ob. (1892), tedy 321 ob. na 1 km2, a jsou rozděleny na 6 okresů; Flandry Západní zabírají 3235 km2 a mají 749.291 obyv. (1892), tedy 232 obyv. na 1 km2; rozděleny jsou na 8 okresů, hl. město jsou Bruggy. Dějiny. Flandry v nejstarších dobách byly částí belgické Gallie a obydleny byly Nervii, Aduatuky a Menapii; za Caesara připadly k panství římskému, později ke franckému. Jméno Flandry dáno bylo původně městu Bruggy a jeho okolí (municipium Flandrense) a spravovány byly zvláštním hrabětem. Hrabě Balduin I. Železný, jenž unesl Juditu, dceru Karla Holého, obdržel od tohoto r. 863 Bruggy lénem, ke kterému později přidány byly: Gent, Courtrai, Tournai, Arras a hrabství Artois, a stal se tak zakladatelem nového panství, které za jeho nástupců, zvláště za Balduina III. (†961), zavedením průmyslu textilního znamenitě zkvétalo. Balduin IV. (†1036) obdržel po smíru svém s císařem Jindřichem II. r. 1007 Valenciennes a ostrov Walcheren, Balduin V. nabyl Hennegavska a nadvlády nad biskupstvím Cambraiským a Robert II. získal Douai. Po smrti Balduina VIl. r. 1119 vznikly kruté spory o nástupnictví, kterých výhodně užila města a získala četná privilegia, svobody a výsady, které jim od Dětřicha Elsaského (1129 – 68) byly potvrzeny a zabezpečeny. I za sporů, jež po smrti Balduina IX. od r. 1204 císaře latinského, a za panování Markety II. zemí zmítaly, zkvétal průmysl a obchod a vzmáhalo se bohatství, které až k přepychu měšťany svádělo. Syn a nástupce Marketin, hrabě Guido, dal r. 1293 získati se Edvardem I. a zavinil tím, že Filip IV. Sličný r. 1297 napadl Flandry, kde měl mezi šlechtou dosti mocnou stranu, »Liliatį zvanou, vzal Lille, obsadil Douai a Courtrai a postoupil až ke Gentu; ano r. 1300 na nové výpravě jest Guido poražen a zatčen a Flandry prohlášeny za uprázdněné léno, kterého se Filip IV. sám pro sebe zmocnil. Útisky a vyssávání země od úředníků a vojínů francouzskych vzbudily záhy jitření a lid popuzen byl tak, že dne 21. bř. 1302 povraždil 3200 Francouzů. Vojsko francouzské do země vyslané poraženo jest v kruté bitvě u Courtrai dne 11. čce 1302 a Filip IV. po dvou marných výpravách musil uznati neodvislost země, potvrditi Roberta z Bethune za hraběte a uděliti mu Nevers a Rethel lénem; Flandry za to zavázaly se zaplatiti 200.000 livrů náhrady a dáti valonské Flandry v zástavu. Mír však nenastal, nebo za Filipa IV. válka počala znovu a vedena byla za Ludvíka X. a Filipa V., zpravidla zhoubnými vpády do země, což škodilo obchodu a průmyslu, takže konečně obyvatelé sami donutili Roberta, že r. 1320 Filipu V. se pokořil a odevzdal mu Ryssel, Douai a Orchies. Po smrti Robertově r. 1322 nastoupil jeho vnuk Ludvík, který na rozkaz Filipa VI. dal r. 1336 zatknouti všecky Angličany ve Flandrech meškající; následkem bylo totéž opatření proti Flandřanům, v Anglii obchod provozujícím, a zákaz vývozu vlny do Flander a výrobků flanderských do Anglie. Tím zasazena byla obchodu a průmyslu citelná rána a lid, maje v čele Jakoba van Artevelde, povstal v Gentu proti Ludvíkovi a zavřel s Edvardem III. spolek, a tak země vtržena byla do války francouz sko-anglické. Arteveld vládl neobmezeně; když však r. 1344 chtěl dosaditi prince Waleského na místo Ludvíkovo, byl v Gentu r. 1345 zavražděn. Ludvík padl na straně francouzské r. 1346 u Creçy. Syn jeho a nástupce, Ludvík III., podporoval krále francouzské, ale vládl velmi krutě, tak že r. 1378 vypuklo proti němu v Gentě povstání, v jehož čelo postavil se Jan van den Bosche a pak syn Arteveldův Filip. Gent přes namáháni Ludvíkovo udržel se, ano Ludvík III. obmezen byl jen na Lille, Douai a Oudenarde. V nesnázi té obrátil se o pomoc k Filipu Burgundskému, za kterého r. 1369 provdal svou dceru Marketu, a válka s pomocí francouzskou vedena byla s velikou urputností až do r. 1384, kdy Ludvík III. podlehl ráně, kterou mu vévoda z Berry dýkou zasadil. Dědičkou jeho stala se dcera Marketa, která manželu svému postoupila své dědictví, a Filip burgundský, uznávaje potřebu míru, smířil se s Gentem, odpustil všem a potvrdil jim jejich práva, zač opět od nich za panovníka byl přijat. Tak Flandry r. 1384 spojeny byly s Burgundem, dostaly se r. 1482 rodu Habsburskému, 1797 mírem campoformijským a r. 1802 lunevilleským k Francii, r. 1814 ke království Hollandskému, jako provincie Vých. a Záp. Flandry, načež 1831 připadly k Belgii, až na Flandry přímořské, jež zůstaly při Nízozemí Viz: Warnkoenig, Flandrische Staats-und Rechtsgeschichte (Tubinky, 1835 – 39, 5 sv.); E. Cheldolf, Hist. de la Flandre (Brussel, 1835 – 1864, 5 sv.); Kervyn de Lettenhove, Histoire de Flandre (t., 1853 – 1854, 5 sv., 2. vyd.); týž, Hist. et chroniques des Flandres (t., 1879).

Související hesla