Foerster Josef Bohuslav

, český skladatel, pedagog a spisovatel; 1882 – 88 varhaník u sv. Vojtěcha v Praze, 1889 – 94 ředitel kůru u Panny Marie Sněžné v Praze. 1893 – 1918 působil v Hamburku a ve Vídni. Profesor na konzervatoři v Hamburku, od roku 1903 ve Vídni, 1922 – 31 profesor skladby na mistrovské škole pražské konzervatoře, 1922 – 36 lektor hudby na Univerzitě Karlově v Praze. 1931 – 39 prezident České akademie věd a umění. Navázal na romantické tradice, jeho sbory tvoří základ českého sborového repertoáru. Z díla: opery (Debora, Eva, Jessika, Nepřemožení, Srdce, Bloud), pět symfonií (čtvrtá c moll Veliká noc), symfonické básně (Legenda o štěstí, Jaro a touha), programní svity (Cyrano z Bergeracu, Ze Shakespeara), instrumentální koncerty (dva houslové, violoncellový), komorní skladby (mimo jiné čtyři smyčcové kvartety, tři klavírní tria), klavírní skladby (Erorovy masky), písně (cykly Erotikon, Láska), sbory (mužské: Oráč, Polní cestou, Velké, širé, rodné lány, Z osudu rukou), scénická hudba, melodramata, duchovní tvorba (Stabat mater). Napsal řadu kritických statí a článků, autobiografické knihy (Poutník, Poutník v Hamburku, Poutník v cizině), sbírku esejů Stůl života.

Ottův slovník naučný: Foerster Josef Bohuslav

Foerster viz Förster.

Förster: Josef Bohuslav, hud. skladatel a spisovatel český, syn Josefa Foerstera (*1859 v Praze). Vystudovav nižší gymn. a vyšší realní školy, vstoupil na techniku, hodlaje se věnovati professuře přírodopisu a chemie. Ale na varhanické škole, kde se-za řed. Skuherského a prof. Blažka-zároveň vzdělával v hudbě, uzrál v něm úmysl oddati se cele hudbě. Jsa ještě žákem, působil v nižším ročníku jako výpom. učitel. Vystoupiv z ústavu, jmenován varhaníkem u sv. Vojtěcha v Praze a po šesti létech ředitelem kůru při kostele P. Marie Sněžné. Současně působil jako učitel zpěvu na středních školách. Od r. 1884 byl hudebním referentem »Národních Listů«, což uvedlo jej v čilý styk s divadelním a koncertním ruchem. R. 1888 pojal za choť primadonnu Nár. divadla, slč. Lautererovu, kterou koncem r. 1893 následoval do Hamburku, jsa od r. 1894 hudebním kritikem »Hamb. Fr Presse«. Složil zpěvohru Debor na slova Jar, Kvapila (v Nár div. poprvé 27. ledna 1893) 3 symfonie (z D-moll, F-dur a D. dur), 3 suity pro orkestr (G-moll, C-moll a As dur), dramatickou ouverturu z E-moll, po dvou klavírních triech a smyčcových kvartetech, 3 houslové sonáty, kantátu Hymnus andělů na slova Sv. Čecha a na téhož fantasii Bouře předehru a pět čísel, četné sbory, písně a skladby klavírní, konečně dvě melodramata na slova Jar Vrchlického, Tři jezdci a Legenda o sv. Julii Z liter. prací jeho vydána tiskem studie o dílech Edv. Griega ve Chválových »Rozpravách hud.« (Praha, 1890). Z jeho prací mluví duch nadaný, moderní a širokého rozhledu. Promyšlenost a citová vroucnost jsou vedle jakéhosi melancholického tahu základními rysy jeho skladeb. Šťastně si vede zvláště v písni; v opeře povznesl se k objektivnosti výrazu a k dramatickému vzletu. Jako spisovatel hudební stojí Foerster na straně pokroku, maje jasný úsudek, vkus a náležité vědomosti.

Související hesla