Fourier François Marie Charles

, francouzský filozof a ekonom; utopický socialista, kritik kapitalistické společnosti. Vycházel z názorů francouzských materialistů o rozhodující úloze prostředí a výchovy při formování člověka; navrhoval takovou organizaci společnosti, která by zajistila všestranný rozvoj osobnosti odstraněním úzkého profesionalismu a rozdělováním hodnot podle vykonané práce. Základní společenskou jednotkou nově organizované společnosti měly být falanstérie, harmonicky sdružující 1 600 pracovníků; pokus o jejich vybudování v Evropě i v USA ztroskotal.

Ottův slovník naučný: Fourier François Marie Charles

Fourier François Marie Charles, franc. filosof socialistický (*1772 v Besançonu – †1835 v Paříži), syn bohatého obchodníka, studoval v latinských školách, ale obrátil se brzy k obchodu, procestoval Německo a Nízozemí a r. 1793 založil si koloniální obchod v Lyoně. Účastniv se bojů proti Jakobínům, pozbyl jmění, sloužil pak 2 léta ve vojsku a r. 1799 byl zaměstnán jako obch. pomocník v Marseilli. R. 1803 uveřejnil v lyonském »Bulletin de Lyo◁ článek Du triumvirat cantinental, v kterém poprvé zračí se utopický směr Fourierův; v násl. létech věnoval se výlučně bezuzdným spekulacím o filosoflckých a společenských předmětech, sleduje snahu přivoditi štěstí všech v nové soustavě mravní i společenské. Plod těchto úvah a snů obsahuje spis Théorie de quatre mouvements et de destinées générales (1808). – Podrobně vypracovanou nauku podal ve Traité ďassociation domestique agricole (1822, 2 sv.). K oběma těmto hlavním dílům pojí se řada úvah novinářských stejného směru: Le Nouveau Monde industriel (1829); Pièges et le charlatanisme de deux sectes Saint Simon et Owen; Moyend, organiser en deux mois le progrès réel, la vraie association, ou Combinaison des travaux agricoles et domestiques, donnant quadruple produit et élevant à 25 milliards le revenu de la France (1831); La fausse industrie morcelée, répugnante, mensongère, et l'antidote, l'industrie naturelle atd. (1835 – 36). Žáci Fourierovi vydali jeho sebrané spisy Oeuvres complètes de Fourier (Pař.. 1840 – 45, 6 sv., nové vyd. 1870). Fourier založil k šíření svých ideí r. 1834 časopis »Le Phalanstère«, jenž brzy přezván »La Réforme indust.«, a za rok opět v »La Phalange«, pod níž r. 1845 podepsáno: revue de la science sociale. Teprve 8 let po vydání prvé knihy získal prvního stoupence J. Muirona a později dva bývalé saintsimonisty J. Lechevaliera a A. Transona. Kolem r. 1820 založil malou obec v Paříži. Mocněji působila Fourierova nauka po smrti jeho, zejm. agitací žáka jeho Vict. Considéranta . Žáci Fourierovi ovšem nauku mistra svého spíše zjemňovali a ostřihovali (zvláště mravouku), než vykládali a doplňovali. Zejména uznávali prospěchy franc. revoluce, kterou Fourier zavrhoval, a tak hledě státi se populárnějšími ve Francii ve vrstvách lidových. Z pozdějších listů fourieristických jmenovati jest ještě »La démocratie pacifique« (1845). Ke škole Fourierově náležejí ještě J. Reybaud, Paget, Cantagrel, Pompery, paní Vigoureuxová, Gatti de Gamond a životopisec Fourierův Pellarin. – Nauka Fourierova – fourierismus nebo též falansterismus – je dosti nesouvislá směsice blouznění kosmogonických nebo i čistě mystických, domyslů psychologických fantastických názorů mravních, spojená s kritikou posavadního společenského a hospodářského stavu lidstva a opravnými návrhy neboli lépe zásadnou přeměnou jeho po rozumu Fourierově. Socialistickou soustavu svou, jejíž jádrem je naprosté zničení rodiny jako poměru přirozeně mravního a právního, odůvodňuje Fourier zvláštní kosmogonií a psychologií, které jsou čirým plodem hloubavé jeho obraznosti, jinak bizarrní a bezcenné. Podle Fouriera život vesmírový projevuje se čtverým hnutím: materiálným, organickým, živočišným a společenským. Jednotlivá hnutí byla prý již odkryta některými vědci, ale celek, všechen vesmírný život, objevil prý teprve Fourier Země má žíti 80.000 let: 5000 let bídy, 70 000 štěstí a sjednocení, 5000 zla konec to a smrt planety naší. Psychologie Fourierova je studiem a tříděním vášní lidských. Vášeň v lidském světě je obdobou přitažlivosti ve světě mechanickém a pudu ve světě živočišném. Vášně třídí pak Fourier ve 3 třídy: 1. smyslné (vášně odpovídající 5 smyslům, jež podmiňují zdraví a bohatství), 2. společenské (passions affectueuses, přátelství, ctižádost, láska a cit mateřství nebo otcovství, jemuž říká familisme) a 3. hybné (passions distributives ou mécanisantes): la ca baliste, čímž rozumí vášeň kochající se v piklích a intrikách, la papillone, neodolatelný pud po změně požitkův, a la composite, pocit radostného smíšení několika vášní. Složitým ukojením všech vášní povstává unitismus, pocit vášně universální. »Upravující« vášně řídí 5 vášní smyslných i 4 společenské. – Úkolem rozumu je ne potlačovati vášně, ale osvoboditi je a sladiti, podepříti navzájem, i zavrhuje Fourier rozhodně každé jejich potlačení. Manželství musí ustoupiti nejsvobodnější lásce, a sice polyandrii i polygamii: »každý muž smí míti všechny ženy, každá žena všechny muže«. Cit otcovství je Fourierovi vášní (familism), ale není povinností. Vlastním otcem dítěte zůstává stát, t. j. soubor všech mužů, kteří mohli a směli obcovati s matkou. Nová společnost Fourierova sluje harmonie, soulad všech vášní, vůlí a snah; realisována jest v t. zv falanstéru. Falanstéra je 1600 – 2000 osob (falanx), kteří obývají zvláštní společnou budovu, obklopenou územím dostatečným pro výživu a průmysl tohoto společenstva. Falanstér chce Fourier zříditi 3 milliony na zeměkouli, která bude tak jedinou republikou s hlavním městem Cařihradem. Počítáť F., že základních 12 vášní lidských je spolu smíšeno a vytvořuje 810 charakterů, z nichž skládá pak falangu (810 mužů + 810 žen = 1620 osob. Vlastnictví musí býti stejně vzdáleno rozdělení jako sjednocení, i chce Fourier upraviti je středními útvary společenstev. Výrobu individualistickou (v podnicích jednotlivců) zavrhuje Fourier naprosto. Organisaci práce věnuje Fourier značné místo; z práce má býti vášeň, rozkoš. Páce bude společná, svobodná, přirozeným úkolem potřeby a schopnosti jednotlivcovy. Tomuto společenskému ideálu sloužiti bude již výchova dětí. Z ní vylučuje naprosto bolest a utrpení. Budoucí rozvoj lidstva nastiňuje třemi obdobími: garantismem, sociantismem a harmonismem. – V metafysice učil Fourier nesmrtelnosti duše, jako podkladu rozvojového postupu lidstva. Jest psychologicky neměnná: tytéž rozkoše řídí rozvoj lidstva, samy bez rozvoje a beze změny. Idee pravdy, povinnosti, spravedlnosti a svobody scházejí naprosto v nauce Fourierově. Jest v podstatě fatalistou. – Stejně tak vylučuje z ní city umělecké a náboženské. Sám byl však v náboženství hrubý anthropomorfista, který bohu přidělil svých 12 základních vášní. Dílo Fourierovo v celku jest plod ducha chorobného, třeba v jednotlivostech obsahuje mnohou důležitou pravdu. Kritická čásť jeho stojí nepoměrně výše nade tvůrčí. Sloh Fourierův jest ztemnělý a přeplněný nově tvořenými významy i úslovími. Viz Durdíkovy »Dějiny filosofie novověké« str. 309; Pellarin, Ch. F., sa vie et sa théorie (1843, 5 vyd. 1872); Parisot, Ch. F., sa vie et ses oeuvres (1856); Estignard, Portraits franc-comtois (1887, 2 sv.); E. Ferraz, Le socialisme, le naturalisime et le positivisme (1877; Bebel, Fourier (Štutgart, 1888) a j. Šld.

Související hesla