Franklin, sir John

, britský mořeplavec a objevitel. Účastník bitvy u Trafalgaru. 1819 – 27 podnikl několik výprav do arktické oblasti. 1834 guvernér Tasmánie. Zahynul na výpravě, která měla objevit Severozápadní cestu do Tichého oceánu.

Ottův slovník naučný: Franklin, sir John

Franklin Sir John, cestovatel angl. (*16. dub. 1786 ve Spilsby v Lincolnshiru – †11. čna 1847). Vstoupiv mlád do britské služby námořní, súčastnil se r. 1801 obléhání Kodaně, odebral se pak r. 1803 s Flindersem na výzkumnou cestu do Australie, r. 1805 za bitvy u Trafalgaru na válečné lodi »Bellerophontų a r. 1815 za války ve vodách amerických byl raněn před Novým Orleansem při dobytí americké dělové lodice. R. 1818 velel lodi »Trent« při Buchanově výpravě na severní točnu. R. 1819 podniknul z rozkazu britské vlády svoji první samostatnou cestu výzkumnou, při níž šlo o to, aby po suché zemi proniknul k ústí Měděné řeky, kamž současně po moři vyslán byl kapitán Parry. Franklin nastoupil cestu svoji z Fort Yorku, sledoval tok Měděné řeky a po značné námaze dostihnul v čci 1820 na místo. Na to prozkoumal pobřeží s četnými ostrovy v délce asi 900 km až k mysu Turnagainu, objevil Korunovační záliv a ostrov Bathurstův (109° 25' v. d.), avšak pro nedostatek potravy vrátil se r. 1822 do Anglie, ztrativ polovinu svých lidí. R. 1825 podniknul opět z rozkazu vlády druhou cestu spolu s poručíky Backem a Richardsonem. Účelem této cesty bylo vyhledati splavný průliv na záp. od řeky Mackenzie, jímž by bylo možno proniknouti od východu do Beringova průlivu, odkudž měl mu naproti přijeti kapt. Beechey. Franklin plavil se dolů po řece Mackenzie, dosáhnul Arktického moře, objevil některé ostrovy Parryovy, Kendallův, Pellyův a j., mapoval pobřeží v délce skoro 36° z. d. a učinil některá důležitá pozorování o vlivu severní záře na magnetickou střelku. Pro pokročilost roční doby navrátil se pak do Fortu Franklinova na Medvědím jezeře, kdež přezimoval, načež v září r. 1829 navrátil se do Anglie. Za zásluhy své byl povýšen do stavu rytířského, jmenován doktorem práv univ. oxfordské a od zeměpisné společnosti v Paříži obdržel velkou zlatou medailli. Roku 1830 velel v Středozemním moři řadové lodi a v l. 1835 – 43 byl guvernérem Vandiemenovy země. R. 1845 postaven byl vládouv čelo nové výpravy polární. Výprava, skládající se z lodí »Erebų a »Terrorų, kapitánů Croziera a Fitzjamesa a 158 mužů, vyplula 19. kv. r. 1845 z Greenhithu na Temži. Úkol Franovi daný v tom záležel, že výprava měla Zálivem Baffinovým a Lancasterovým průlivem a odtud po stopách prvé cesty Parryovy průlivem Barrowovým proniknouti buď k mysu Walkerovu nebo na 98° z. d. a odtud buď směrem jižním nebo západním nejpřímější cestou dosíci Beringova průlivu. V pros. r. 1845 obdržel admiralitní úřad v Londýně prostřednictvím kapitána Dannera, kterýž Franklina zastihnul v Melvilleově zátoce pod 77° s. š. a 66° 13' z. d., poslední zprávy Franklinovy. Od té doby nebylo ani slechu o výpravě; avšak teprve když takto tři roky uplynuly, aniž zpráv od Franklina došlo, způsobili manželka Franklinova, lady Jane, a jeho přátelé po plach. Britská vláda vypsala cenu 20.000 lib. sterl. tomu, kdo by Franovi neb jeho lidem přinesl jistou pomoc, a cenu 10.000 lib. st. za přinesení pouhé zprávy o osudu výpravy; k tomu lady Franklinová sama ještě věnovala 2000 lib. st. Výprav k vyhledání Franklina podniknuto na to mnoho, jednak z rozkazu angl. admirality, jednak na popud soukromých osob v Anglii i Americe, ale teprve kapitáni Ommaney a Penny nalezli v srpnu r. 1850 na vých. pobřeží ostrůvku Beecheyova při Wellingtonově průlivu nepatrné stopy, a brzo na to Penny a John Ross tamtéž tři hroby zemřelých účastníků expedice. Z nápisů na těchto hrobech bylo lze vyčísti, že výprava strávila na tomto místě první zimu (1845 až 1846). V dubnu r. 1854 zvěděl Rae od Eskymáků při zálivu Pellyově, že 10 – 12 dní cesty na záp. za Velkou rybí řekou zahynul na jaře r. 1850 nějaký počet bílých mužů hladem. Rae pátral po této stopě dále a podařil se mu získati některé předměty, opatřené jmény Franklinových důstojníků. Tím bylo zjištěno, že jistě alespoň jedna čásť výpravy zahynula. Následkem toho prohlásila britská admiralita 31. bř. 1854 Franklina a jeho soudruhy za mrtvé. Avšak lady Franklinová přece ještě nevzdala se naděje a vypravila r. 1857 loď »Fox« pod velením kapitána M'Clintocka poznovu na sever. Tomuto konečně podařilo se na ostrově krále Viléma nabyti jistých zpráv o osudu výpravy. Z listin pocházejících od Franklinových důstojníků Croziera a Fitzjamesa zvěděno, že lodi Franklinovy od 12. září 1846 ledem úplně byly uzavřeny, že Franklin sám na lodi své zemřel dne 11. čna 1847 a že 105 mužů vůdce svého přečkavších zahynulo v dubnu r. 1848 na cestě k ústí Rybí řeky. Ještě v l. 1878 – 1880 podniknul amer. důstojník Schwatka výpravu, jejíž hlavním účelem bylo pátrání po bedně s denníky výpravy Franklinovy, o níž zprávu přinesl kapitán Hull; avšak tohoto vlastního cíle svého nedosáhnul, nýbrž opakem zjistil, že listiny expedice Franklinovy jistě jsou již zničeny. První a druhá výprava Franklinova popsány jsou v Narratives of a journey to the shores of the Polar Sea 1819 – 22 (Londýn, 1823, 2sv.); Narrative of a second expedition to the Shores of the Polar Sea 1825 – 27 (t., 1828, 3 sv.). Z literatury o Franovi uvádíme: Brandes, Sir John F., die Unternehmungen für seine Rettung (Berlín, 1854); Beesly, Sir John Franklin (Londýn, 1881).

Související hesla