Franská říše

, raně feudální stát v západní a částečně střední Evropě 482 – 843. Franská říše založena králem Chlodvíkem z rodu Merovejovců, který dobyl poslední římské državy, Syagriovo království v roce 468 a království Vizigótů 507 v Galii. Podrobením sálských Franků a pozdějším připojením Burgundského království, kmenových území Alamanů, Durynků a Bavorů byly položeny základy nejsilnější a relativně nejstabilnější z tehdejších tzv. barbarských říší. Jádro franské říše tvořilo přibližně území dnešní Francie, její správa navazovala na pozůstatky správy římské, na východě na kmenová území Germánů. Dělením mezi členy merovejovské dynastie bylo jádro franské říše postupně přetvořeno na čtyři údělné celky: Austrasii, Neustrii, Burgundsko a Akvitánii. Od 6. stol. se oslabovala ústřední moc ve prospěch šlechty z jednotlivých částí franské říše a jejích představitelů – správců panovnického dvora, majordomů. Z nich se v 8. stol. na trůn s pomocí papeže dostali Karlovci. Nejvýznamnějším panovníkem Karel I. Veliký, za jeho vlády bylo dobyto království Langobardů, ovládnuto Bavorsko, Durynsko, části španělského území až k řece Ebro (španělská marka) a založena panonská marka. Smyslem byla obnova císařství a římské říše s jednotným hospodářským systémem. Po smrti Karla I. Velikého nastal rozklad říše posilováním hospodářské a politické moci šlechty, která ovládla správu i církevní organizaci. Tím položila základy nových územních celků, Francie a Německa; potvrzeno v roce 843 verdunskou smlouvou, kdy franská říše byla rozdělena mezi Karlovce na říši západofranskou (Francii), východofranskou (Německo) a na císařský úděl (Itálie, Burgundsko, Lotrinsko).

Související hesla