František II. Bourbonský

, poslední král v Království obojí Sicílie 1859 – 61 z rodu Bourbon-Anjou; syn Ferdinanda II. Svržen lidovým povstáním vedeným G. Garibaldim; v roce 1861 kapituloval, jeho království bylo připojeno k sjednocené Itálii.

Ottův slovník naučný: František II. Bourbonský

František II., král obojí Sicilie, syn Ferdinanda II. a Marie Kristiny Savojské (*16 led. 1836 – †26. prosince 1894 v Arcu). Vychován byl od jesuitů. Nastoupil na trůn po otci 22. kv. r. 1859 za ruchu způsobeného v celé Italii válkou s Rakouskem. Nebyl s úkol, který mu byl souzen. Dovedl sice obnoviti styky s Francií a Anglií, které otec jeho byl porušil, ale nedovedl vpraviti se v živé hnutí národní, rozšířené po vší Italii. Rušivý účinek měl tu vliv nevlastní matky jeho Marie Terezie, arcivévodkyně rakouské. Záhy vypukla vzpoura na Sicilii, a ostrov ten ztracen byl neodvratně proslulou »výpravou tisíce«, řízenou Garibaldim. Teprve ve chvíli poslední František dal se nakloniti k ústupkům, k národní politice opravné, ale bylo již pozdě. Člen nového, liberálního ministerstva, Liborio Romano, pracoval do rukou Garibaldovi. Jednání o allianci se Sardinskem dvůr turinský zúmyslu protahoval. Již dne 7. září r. 1860 Garibaldi vstoupil do Neapole, z níž večer před tím odešel král. Teprve nyní František ujal se rázně věci své, podporován chotí svou Marií Bavorskou. S odvahou bránil se proti povstalcům v čele vojska věrného, opírajícího se o pevnosti Capuu a Gaëtu. Ale na konec, když proti republikánským choutkám Garibaldovým vojsko sardinské osadilo Neapolsko, František zavřel se v Gaëtě, kdež bránil se do 13. ún. r. 1861. Zatím byl již vykonán plebiscit o přivtělení Neapolska ke království Italskému (21. říj. 1860), proti němuž marně podal protest (12. list t. r.). Kapitulovav posléze, odebral se do Říma, odkud hleděl vší mocí dobyti si říše své; ale opuštěn od diplomacie, nahledl marnost svých snah a přesídlil do Paříže. Manželství jeho s Marií Bavorskou zůstalo bezdětno. Koll.