František Ferdinand d'Este

, rakouský arcivévoda, následník trůnu z dynastie habsbursko-lotrinské; synovec císaře Františka Josefa I., po smrti arcivévody Rudolfa následník trůnu. Od roku 1906 měl rozhodující vliv v armádě, stoupenec silné státní moci a správní reorganizace Rakousko-Uherska s přihlédnutím k národnostnímu principu. Uzavřel nerovný sňatek s českou hraběnkou Ž. Chotkovou, proto se musel vzdát následnictví pro své potomky. Připravoval modernizaci armády a loďstva. Spolu s manželkou byl zavražděn na inspekční cestě v Sarajevu na popud srbské tajné teroristické organizace Černá ruka G. Principem. Atentát se stal jiskrou, která rozpoutala celosvětový válečný požár.

Ottův slovník naučný: František Ferdinand d'Este

František Ferdinand, arcikníže Rakouský d'Este (*18. pros. 1863 ve Štýrském Hradci), nejstarší syn arciknížete Karla Ludvíka a druhé manželky jeho, Marie Annunciaty, dcery neapolského krále Ferdinanda II., nabyl pod vrchním vedením majora hraběte Degenfelda velmi pečlivého vychování a kromě jazyku francouzskému, maďarskému a italskému naučil se dokonale jazyku českému, maje za učitele setníka F. Čenského a po jeho odstoupení setníka Kupsu. Závětí Františka V. modenského jmenován byl universálním dědicem pod tou podmínkou, aby přijal přídomek Rakouský d'Este; vykonav podmínku, uvázal se ve statky, ke kterým patří v Čechách Chlumec (Chlum u Třeboně) a panství Konopiště, Benice, Týnec, Dlouhé Pole, Mrač, Pořič a Lhota Vidlákova, a vykonával jako plukovník své povinnosti vojenské v Praze, kde obýval na hradě Pražském a svou laskavostí, přívětivostí a dobročinností všeobecné úcty a lásky docházel. Svou blahosklonnost k národu českému ukázal nejvíce svým vynikajícím účastenstvím při jubilejní výstavě v Praze. R. 1892 vydal se na zkušebnou cestu kolem světa a, jmenován byv generalmajorem, ustanoven byl po návratu z cesty pro Budějovice. František F. jest rytířem řádu zlatého rouna, majitelem uherského pěšího pluku č. 19. a po smrti korunního prince Rudolfa (30. led. 1889) po otci svém prvním následníkem na trůně rakousko-uherském. Viz F. Čenský, Český jazyk v císařské rodině, Osvěta XVI.

Související hesla