Frederik VII.

, dánský král od roku 1848 z oldenburské dynastie; syn a následník Kristiana VIII. V roce 1849 byl nucen vydat liberální ústavu omezující královskou moc. Vládu přenechal ministrům a věnoval se zejm. archeologii. Poslední panovník z přímé větve oldenburského rodu, za následníka uznán princ Kristian (IX.).

Ottův slovník naučný: Frederik VII.

Bedřich VlI. (* 1808), nejst. syn Kristiána VIII., panoval v l. 1848 – 63. Sotva ujal se vlády, vydal ústavu pro celou říši a vzbudil tím povstání ve vévodstvích Šlesviku a Holštýně a následkem toho i válku s Německem, jež skončila se vítězstvím Dánův u Idstedtu (25. čce 1850). Tou dobou mocnosti evropské uznaly Dánsko za říši nedílnou a londýnským protokolem (8. kv. 1852) schválily i prince Kristiána glücksburského za nástupce trůnu. Státním základním zákonem ze dne 5. čna 1849 Bedřich uděliv říši ústavu rázu rozhodně demokratického ponechal nadále vládu ministerstvům sám o politiku málo se staraje. Zabýval se v oblíbeném sídle svém Frederiksborgu horlivě dánskými starožitnostmi a vydal i několik prací archaeologických. Bedřichem VII. vymřelo mužské potomstvo starší linie domu královského, neboť, ač již jako korunní princ dvakráte byl ženat a na trůnu po třetí vstoupil ve stav manželský (morganatický s Louisou Rasmussenovou, povýšenou na hraběnku Dannerovou), nezanechal zákonného potomka. Po něm tedy nastoupil na trůn princ glúcksburský, nynější král Kristián IX.