Freiligrath Ferdinand

, německý revoluční básník. Sympatizoval s komunistickými myšlenkami. Autor básnických sbírek Ein Glaubensbekenntnis (Vyznání víry), Zwischen den Garben (Mezi snopy) a Neuere politische und soziale Gedichte (Novější politické a sociální básně).

Ottův slovník naučný: Freiligrath Ferdinand

Freiligrath Ferdinand, básník něm. (*1810 v Detmoldu – †1876 v Kannstattu). Z gymnasia dán byl v 15. roce proti vůli své na učení obchodnické do Soestu, v němž trval do 21. roku. Freiligrath osvojil si kromě důkladných vědomostí zeměpisných angličinu a frančinu a studoval horlivě soudobou poesii obou těchto literatur. Sem spadá také seznámení se Freiligrathovo s Chr. Grabbem. Ze Soestu odešel do Amsterdamu, kdež byl zaměstnán ve směnárně, pak do Barmenu, kdež byl kondicionářem. R 1838 vydal ve Štutgartě svoje Gedichte, jichž úspěchem pohnut jsa, zanechal obchodu a žil výlučně básnické práci ve Výmaru a Darmstadtu, r. 1842 v St. Goaru, kdež se mu dostalo ročního platu od krále pruského. Freiligrath byl duch předem mohutné obraznosti, veliký talent popisný a koloristický. Poesie nemá u něho jiného účelu, než reprodukci světa vnějšího. »Umění pro umění« je i jeho heslem. »Básník stojí na vyšším cimbuří než na strážné budce některé strany«, napsal Freiligrath ve svojí první knize. Pro toto pojímání své dostal se do sporu s Herweghem, předním zastancem umění, které čerpá ze svojí doby a chce působiti na svoji dobu. Freiligrath napadl ve své básni Ein Brief Herwegha pro list jeho z Královce ke králi pruskému; Herwegh splatil mu básní Partei. Polemika tato udála se r. 1841, a již po třech létech vydal Freiligrath Gtaubensbekenntniss (básně polit. a sociální), v němž, vykládaje naprostou změnu svých zásad uměleckých i politických, hlásil se otevřeně k radikálnímu liberalismu. Téhož roku vzdal se pro vždy královské pense a odcestoval do Švýcar, pak do Londýna. Poesie jeho od té doby je politická. R. 1848 vítal Freiligrath básněmi Revolution a Februarklange a spěchá do Německa, aby bojoval za své politické přesvědčení i činem. V Düsseldorfě stál v čele demokratické strany a pro báseň Die Toten an die Lebenden pohnán před soud pro zločin pobuřování, ale za nevinna uznán. Obnovené obžaloby přinutily Freiligratha konečně r. 1851 k útěku z Pruska do Londýna, kdež žil jako bankovní úředník do r. 1867, kdy banka ohlásila konkurs. Přátelé Freiligrathovi v Německu sebrali zatím národní dar, který dovoloval Freiligrathovi žíti ve vlasti jediné umění. Freiligrath vrátil se do Německa a bydlil nejprve ve Štutgartu, později v Kannstattu. Básnické dílo Freiligrathovo obsahuje kromě již uvedených sbírek: Zwischen den Garben (1849); Ca ira, sechs Gedichte (1846); Neuere politische u. sociale Gedichte (1849, 1851 2 sv.). Poesie z posledního období života Freiligrathova, mezi jinými vlastenecké básně z bojů německo-francouzských r. 1870, obsahují Neue Gedichte (1876). Sebrané básně Freiligrathovy vyšly dvakrát: jednou v New-Yorku (1857 – 58, 6 sv.), podruhé ve Štutgartu (1870, 6 sv.). Výbor básní jeho v angl. překladě dcery jeho Katy vyšel v Tauchnitzově »Collection of German authors« (1871). Po smrti Freiligrathově pod názvem Nachgelassenes von F. F. vydán překlad Byronova Mazeppy a povídka Eggerstein. – Jako lyrik vyniká Freiligrath úchvatnou barevností Freiligrath je básník smyslový; cit a idee ustupují v pozadí i tam, kde (jako v pozd. polit. básních) jim chce básník dáti mluviti. Pathetická výmluvnost vadí proto značně politické poesii Freiligrathově. Bohatost obraznosti i jazyka, kypící živost děje a energičnost situace jsou vedle ušlechtilého nadšení přednosti nejlepších jeho básní. Freiligrath patří nad to ještě k předním něm. překladatelům. Hlavně tam, kde blízká příbuznost umělecké povahy vedla jeho výběr (jako zejm. u V. Hugových Ód a Zpěvů soumraku), dosáhl znamenité umělecké jednoty a náladové věrnosti. Pobyt Freiligrathův v Anglii způsobil, že stal se prostředkovatelem literárním mezi oběma národy. Překládal mnoho z angl. a vždycky s vybraným uměleckým vkusem, zejm. z Rob. Burnsa, Longfellowa (Zpěv o Hiawathě), Th. Moorea, Fel. Hemensovy a j. Psal sám také angl. prosou a vydal dobrou anthologii angl. poesie pod názvem The Rose, the Thistle and Shamrock. – Do češtiny přeložil některé básně Freiligrathovy Jar. Vrchlický (»Hostem u básníků«) Z úvah a životopisů něm. Freiligrathovi věnovaných dlužno uvésti řeč B. Auerbacha (1867) a práci Kippenbergovu (F. F., 1868), pak životopisná a memoirová díla Schmidt-Weissenfelsovo (F. F., 1876), Buchnerovo (F. F., eine Biographie in Briefen, 1881) a Gisberty Freiligrathové, Beiträge zur Biogr. F. Freiligraths (1889). Šld.

Související hesla